Přiznejme si to otevřeně, typickou charakteristickou vlastností hotelových restaurací obvykle nebývá výjimečnost. Jenže znáte to, výjimka potvrzuje pravidlo. Zkuste se o tom nechat přesvědčit v restauraci Gresham, kterou najdete v přízemí majestátního budapešťského hotelu Four Seasons. Vybočuje už tím, že její šéfkuchař Leonardo di Clemente zařadil lanýže i na snídaňové menu, a to v kombinaci s proslulým vejcem Benedikt. To zde má neskutečný úspěch a hosté hotelu i návštěvníci zvenčí si jej užívají se šunkou, uzeným lososem nebo dokonce špenátem, přičemž příplatek k tradiční snídani je sice zhruba 520 Kč, ale věřte, že za to stojí; konkurovat mu bude snad jen vejce 63 z kuchyně Jana Kracíka ve vyhlášené pražské restauraci Pot-au-feu. Ale zpět do Budapešti, která svou dramatickou architekturou umocňuje požitek ze všech opulentních gastronomických lákadel. Vždyť už samotný hotel Four Seasons vznikl na základech secesního Gersham Paláce z roku 1906, jehož monumentální stavba vévodí výjezdu z nejstaršího mostu spojující Budu a Pešť; řetězového Széchenyiho mostu. Historickému duchu zůstala věrná i restaurace, a to hlavně v drobných detailech, jako jsou křišťálové lustry balancující na hranici art deca a kubismu nebo vzhled baru.
Stejně jako v případě pražského Four Seasons a restaurace CottoCrudo, tak i Gresham je chloubou hotelu, kterou vyhledávají i místní bonviváni. A je rozhodně proč. Maďarská kuchyně snoubící se s originálním a svěžím přístupem italského šéfkuchaře zaujme nejenom po estetické stránce, ale samozřejmě také po té chuťové, a to je hlavní. Jakousi fúzi dvou temperamentů navíc umocní chutě maďarských vín, které v Gresham restauraci umí párovat vskutku výtečně. Už samotný aperitiv, kterým je Tokaj extra brut z vinic Sauska, velmi příjemně překvapí. 
Ke skvělému marinovanému lososovi, který je připravovaný ve vakuu, čímž se naprosto famózně zvýrazní jeho delikátní chuť a neopakovatelná jemnost při zachování charakteristické výraznosti, doporučuje místní sommeliér lehký moderní Kertész Etyeki sauvignogn blanc 2013. Enotéka maďarských vín je však připravena potěšit i ty, kteří zvolí předkrm z hovězího masa, jako je tataráček ze svíčkové s uzeným sýrem Scamorza, kostkami z pečené dýně a ztraceným vejcem. Zde skvěle zvýrazní chuť masa karmínově červené Kadarka Villány 2012 z Budapešti z oblíbených vinohradů Sauska.
Maďarsko opravdu nejsou jenom guláše, a tak ačkoli na jídelním lístku nechybí tradiční gulášová polévka, daleko zajímavější je jít cestou houbového krému s lanýži, pečenými kaštany a jeruzalémskými artyčoky nebo úctyhodně silného consommé z volské oháňky, jehož chuť umocňuje nejenom na kostičky nakrájený libový sval začínající za květovou špičkou, ale také pudink z tradiční maďarské foie gras s plátky černého lanýže. 
Z hlavních chodů nelze nedoporučit zvěřinový duet s brusinkami a pečenými kaštany, k jehož těžké aromatické chuti se perfektně hodí místní Syrah z roku 2011, a to z vinic Kovács Nimród. Zajímavou variantou je také temná býčí krev, jakou je St. Andrea Hangács Bikavér 2011, jenž zde velmi často umocňuje požitek z hovězího steaku ze svíčkové, který na talíři doplňují křehká telecí líčka, křen a jeruzalémské artyčoky. Na poli dezertů samozřejmě můžete jít do klasiky představované hutným a chuťově velkorysým čokoládovým souflé, ale pokud plánujete po večeři ještě obhlédnout budapešťské bary, objednejte si domácí meruňkové želé s pohádkově lehce našlehaným cottage a křehkými plátky bílé čokolády s vanilkou. Dezertní Tokaj s vůní medu jako dokonalé vinné garde je v tomto případě samozřejmostí. Rozmazlujte se, zasloužíte si to. 
