Přípravy na veletrh výjimečných hodinek SEW vrcholí. Kromě plánovaného programu už je známá také moderátorka celé akce. Tou se stane kráska TV Prima Sandra Parmová. Portál iLuxus.cz se tak měl možnost zeptat na pár otázek ze světa, který svádí mnohé, ale na jehož vrchol dosáhnou jen někteří. Na svět haute horlogerie, haute cuisine, haute couture a samozřejmě také na svět toho nejvyššího luxusu – moci pomoci. A místo setkání? Nasnadě bylo hodinářství Pohanka&Co v Brně na Šilingrově náměstí, ve kterém při rozhovoru asistovali zástupci pořadatelské agentury medial agency, Jan Pokorný a Karel Krtička.

Sandro, stala jste se moderátorkou veletrhu hodinek SEW 2015, který se bude v polovině září konat v Moravské galerii v Brně. Jaké hodinky máte ráda přímo vy? Jakou značku nejvíce obdivujete?

„Mou oblíbenou módní značkou jsou kousky od amerického návrháře Michaela Korse. Aktuálně asi nejvíce model v kombinaci barev růžové zlato a bílá, díky kterému jsem si právě růžové zlato velmi oblíbila. Nosím hlavně jak já říkám fashion hodinky, u kterých si cením hlavně toho, že se hodí k mému stylu a líbí se mi. Něco jiného jsou pak hodinky, které obdivuji. Tam rozhodně patří třeba slovenská značka Molnar-Fabry, se kterou jsem se setkala na prvním ročníku veletrhu SEW. Něco řemeslně tak dokonalého jsem do té doby neviděla a mít jedny z těchto ručně vyráběných skeletonů na ruce, byl pro mě velký zážitek. Před oběma tvůrci a jejich prací opravdu klobouk dolů.“

Co vás přimělo se akce opět zúčastnit?

„Jednoznačně to byly perfektní ohlasy na první ročník, které se ke mě dostaly už v průběhu jeho konání a to od různých návštěvníků I vystavovatelů. A pak taky to, že se s organizátory akce – Karlem Krtičkou a Honzou Pokorným – skvěle spolupracuje. Máme toho hodně společného. Stejně jako já jsou naprosto zapálení pro to, co dělají a to je podle mě pro úspěch jakéhokoliv projektu klíčové.“

A jak jste na tom s módou? K drahým hodinkám patří kvalitní kabelky, jaká je ta vaše?

„Krásné kabelky mám samozřejmě moc ráda. Budu se opakovat, ale velmi se mi líbí ty od amerického návrháře Michaela Korse, proto jsem si od něj postupně pořídila několik kousků různých barev i velikostí, které nosím prakticky pořád. Na běžné denní nošení preferuji velké kabelky, protože potřebuji mít neustále při ruce spoustu věcí, dámy jistě pochopí (smích). A co se módy týká, tam si ráda nechám poradit od profesionálů. Když mě čeká důležitá akce, skoro vždy spolupracuji s stylistkou Kamilou Vodochodskou. Miluji, jak umí oblečení s lehkostí kombinovat a setkání s ní mě vždy inspiruje v tom, jak se hezky obléct pro běžný den.“

V poslední době se rozmohla láska ke gastronomii také u nás. Jaké restaurace patří mezi ty, kde vás může člověk potkat? Jaké chutě vás dokáží zlákat?

„Miluji asijskou kuchyni, konkrétně thajskou a vietnamskou. Mám hodně ráda pálivá a kořeněná jídla. Takže v poslední době mě můžete nejčastěji potkat v pražské holešovické tržnici. Tam je jeden vyhlášený stánek, ve kterém dělají to nejlepší bun bo nam bo, jaké jsem u nás jedla. A rozhodně mě potkáte taky na dalším ročníku Prima Fresh festivalu, kde mezi sebou soutěží desítky špičkových restaurací. Tam moje chuťové buňky opravdu neustále jásaly – třeba nad hamburgerem s trhaným vepřovým masem a ananasem, pravým borščem nebo nad marcipánovým knedlíčkem s makovou omáčkou. Tolik dobrých věcí na jednom místě nedostanete v žádné restauraci a tam můžete v malých porcích ochutnat prostě všechno. Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si na to vzpomenu…“

Nesmíme samozřejmě zapomenout také na svět toho nejvyššího luxusu – moci pomoci. Jaký je váš postoj k charitativním projektům, je vám některý blízký a podporujete jej?

„Moc dobře si uvědomuji, jaké mám v životě štěstí, že mám rodinu a jsem zdravá. Takže vždy, když to jde, se snažím podporovat ty, kteří to tak bohužel nemají. Pravidelně se účastním například projektu Srdce pro děti, jehož výtěžek jde na podporu nemocným. Naposledy jsem pak moderovala třeba charitativně-bezpečnostní akci Praha dětem, které pomáhala hlavně dětským domovům a Jedličkovu ústavu. Ty zážitky, které z takových úžasných projektů mám, jsou nepřenosné a vždycky mě dostanou. Ale i v běžném životě se snažím mít oči otevřené. Občas někomu bez domova koupím jen tak jídlo nebo pomůžu nevidomým. Je to hezký pocit, jak i malá pomoc udělá velkou radost.“