Sociální sítě
Nahoru

Zklamání jménem Gourmet Club

Do michelinským průvodcem doporučené restaurace Gourmet Club v hotelu Art Nouveau Palace jsme se vydali inkognito, což bývá pro kuchaře i personál vždy zkouška vpravdě zátěžová. Prostředí je tady elegantní, stylové, s nádechem dramatické romantiky v podobě rozměrného krbu, bílých ubrusů sahajících až na zem a živé hry na piano. Na internetových stránkách podniku avizovanou atmosféru anglického klubu ovšem značně narušuje nízká kvalita servisu, zhmotněná už jen nepřípustným obsluhováním zleva. Nedostatečnost toho, co se odehrávalo u stolu, později ještě umocnila tristní úroveň jídla. I přesto, že v celém podniku byly v sobotu večer v době našeho příchodu obsazeny pouhé tři stoly, na objednanou lahev vína jsme čekali téměř čtvrt hodiny. Aperitiv k zpříjemnění prostoje před servírováním předkrmů číšník nenabídl, ačkoliv kdyby to udělal, pravděpodobně bychom neměli tolik času na zabývání se skutečností, že naše sklenky rušivě zejí prázdnotou a tak prostě jen sedíme a atmosféra se vytrácí docela.

GourmetClub_palaceJak krb postupně vyhasínal a nikdo se neobtěžoval skomírající plamen jako katalyzátor romantiky přiživit vedle vyskládaným dřevem, konečně jsme se dočkali vína. Vzhledem k absenci sommeliera v podniku sice nelze očekávat složitý výklad k vybrané lahvi, ovšem minimálně její představení v podobě zopakování jména na etiketě by mělo být samozřejmostí, obzvlášť při ceně téměř tisíce korun za 0,7 litru. Korek, dle etikety servírování předkládaný na malý talířek před hosta, zmizel v nenávratnu, stejně jako naše naděje, že kvalita večera půjde nahoru. Consommé z hovězí oháňky s křupavou taštičkou plněnou zeleninou a hovězím masem coby jeden z našich předkrmů na pohled vypadalo lákavě, tmavá barva vývaru ovšem neměla nic společného s intenzitou chuti a tekutina tak připomínala spíše velmi slabě ochucenou vodu. V pořádku přitom nebyla ani nízká teplota. Průměrná obědová restaurace vám nabídne k polednímu menu přesvědčivější polévku, což je přinejmenším smutné. Kachní prsa zauzená v domácí udírně na salátu z bio čočky s vinnou redukcí a chipsem z cibulové bagety byla pěkně připravená, čočka ovšem opět absolutně nedochucená a bez jakékoliv přidané hodnoty a jediné, co tento pokrm za 265 korun ve výsledku odlišovalo od jídelnové verze s uzenou krkovicí, byla prezentace. O osvěžování sklenic s vínem mezi chody jsme se museli postarat sami, čemuž dokonce jednou servírka s klidem pramenícím snad z nevědomosti, v horším případě z neochoty, přihlížela. Pokud dosud byly naše dojmy jen rozpačité, zlom nastal při servírování hlavního chodu. Za to, co kuchař provedl s našimi steaky, by si vysloužil vyhazov i z televizní soutěže v amatérském vaření, natož z luxusní restaurace, jež se pyšní tím, že zde jedla třeba Jacqueline Kennedy nebo Louis Armstrong.

PalaceServírovat špičku svíčkové je zločin proti principům kulinářského umění a každý, kdo má profesní úctu k této prémiové surovině, z tohoto odřezového kusu zákonitě musí udělat tatarský biftek. Nám ovšem pata svíčkové v kvalitě USDA skončila na talíři v podobě steaku, který tak zákonitě nelze propéct jen do požadovaného stupně medium. Na řezu béžové maso za 745 korun tak dobře poslouží k zasycení žaludku, očekávaná chuťová euforie ovšem zůstává spolu s invencí kuchaře a zážitkem z dobrého jídla kdesi mimo dohled hosta. Houbové ragú jako příloha zůstalo v těžkém průměru, stejně tak hutná raviolka z hovězí oháňky a foie gras. Ještě hůř než filet mignon ovšem dopadl Rib eye steak. Výška maximálně 1,5 centimetru předurčuje tento jinak delikátní kus masa k chuťové nedostatečnosti. Nevábná šedá barva, odhadem zřejmě zapříčiněná úpravou na pánvi, pokrmu také nedodá na atraktivitě. Grilovanou zeleninu jako lůžko pod masem by bylo možné předkládat učňům na oboru kuchař-číšník jako odstrašující příklad toho, co se stane, když nebudete blanšírovat. Původně plánovaný dezert jsme po nečekaném zklamání raději vynechali, stejně jako obvyklý digestiv. Gourmet Club má svými prostory nepochybně potenciál stát se zajímavou zastávkou na scéně pražských luxusních požitků, ovšem víc než kdy jindy se opět ukazuje slabina v podobě přístupu lidí, kteří nakonec celé kouzlo spokojenosti vytvářejí nebo samozřejmě i zabíjejí. Tentokrát tedy bohužel nedoporučujeme.

 

 

Více z rubriky Degustace

Objevte naše časopisy
  • Topclass
    Snový magazín ze světa vybraného luxusu pro všechny, kteří si umějí užívat života ve stylu Dolce Vita a milují krásné věci.
  • Rezidence
    Nejprestižnější český titul o bydlení s více než 10letou existencí na českém trhu. Uvádí trendy a produkty na poli bydlení až po jedinečné počiny designérů a architektů.
  • Villa Journal
    Villa journal je jediný časopis zaměřený na rezidenční bydlení a orientuje se na špičkové realizace, moderní architekturu a nadstandardní služby z této oblasti.