Rekonstrukce bytu v historickém centru Prahy přinesla výraznou proměnu, která zároveň respektuje původní charakter prostoru. Pod vedením architektky Heleny Ballošové vznikl svěží interiér, který je hravou koláží barev a autorského umění. Do harmonické přehlídky děl přispěli vlastní uměleckou sbírkou, v níž nechybí například tvorba Františka Jungvirta nebo Evy Pelechové, také sami majitelé bytu.
Byt pro tříčlennou rodinu o velikosti 137 m2 v historickém centru Prahy prošel pod vedením architektky Heleny Ballošové kompletní rekonstrukcí – od zpevnění stropních trámů až po instalaci vzduchotechniky. Veškeré úpravy z devadesátých let minulého století tak ustoupily novému řešení, které ctí historický charakter místa, ale zároveň otevírá prostor modernímu životnímu stylu.
Součástí návrhu bylo také zohlednění vztahu majitelů k umění – mnohá z děl si do nového domova přinesli už dříve a postupně je doplnili o další autorské kousky. Mezi ně patří například skleněné objekty a sběratelské unikáty od sklářského výtvarníka Františka Jungvirta, jejichž křehká poetika přirozeně souzní s atmosférou nového interiéru. V bytě je mimo jiné zastoupena také tvorba Evy Pelechové, Davida Krňanského, Matyáše Maláče, Shynar Kaliyevy, VuTru, Stanislava Ondruše či studia Tititi. Díla současných tvůrců navíc kombinují s vintage nábytkem ze 40.–50. let minulého století. To vše musela architekta vzít v potaz.
„Zadání bylo od počátku jednoznačné: vytvořit domov, který bude zrcadlit osobnost jeho obyvatel. Úpravy interiéru jsem proto navrhovala tak, aby byl prostor prostor nejen příjemný, ale také zůstal otevřený, proměnlivý a připravený dál se s jednotlivými členy domácnosti vyvíjet,“ uvádí architektka Helena Ballošová.
Paleta emocí v každé místnosti
V celém bytě je patrný důsledný záměr pracovat s barvou jako jeho plnohodnotnou součástí. Zelená, růžová, oranžová i modrá zde fungují nejen jako výrazové prvky, ale také jako pojítka mezi jednotlivými místnostmi. Barevné akcenty volně přecházejí z prostoru do prostoru, čímž bytu dodávají živou dynamiku, a zároveň ho vizuálně sjednocují.
Tento přístup je patrný jak na výběru barevných textilií a solitérního nábytku, tak na sbírce umění a řadě architektonických prvků. Středem volně plynoucího prostoru prochází zelené schodiště s dřevěnými nášlapy, které svou barvou i sošností připomíná přírodní formy. Směrem k ložnici s vlastní koupelnou se prostor zklidňuje – převládají zde tlumené tóny, které pracují s denním světlem a pouze ladně doplňují výrazné designové detaily.
Na opačném konci bytu se nachází hlavní obývací část, která přechází v růžovo-bílou kuchyň. Horní patro je věnováno dětskému pokoji s koupelnou, který je s druhým pokojem organicky propojen sytě modrou prohnutou skříní. Chodba s obrazy a oranžovým světlem se pak stává výstavní galerií i technickým zázemím, kde nechybí úložné prostory, spotřebiče či vstup na samostatnou toaletu.
Místo žijící vlastním rytmem
Výsledkem je osobitý interiér, který v sobě kromě současných životních standardů propojuje vzdušnost, barevnost a smysl pro detail. Díky vysokým stropům působí prostor velkoryse, zatímco teplé odstíny dřeva a promyšlené barevné akcenty vytvářejí pocit hřejivého a útulného domova. Byt vyvolává dojem, že v něm život nikdy neztrácí tempo. Neustále se proměňuje, reaguje na potřeby svých obyvatel a zůstává otevřený dalšímu vývoji.
„Přáli jsme si vytvořit prostor, který bude vizuálně působivý a zároveň přirozený pro každodenní život. Helena Ballošová dokázala naši původní představu citlivě rozvinout a smysluplně doplnit o prvky, bez nichž si už náš domov nedokážeme představit,“ hodnotí proměnu majitelé zrekonstruovaného bytu