Příběh templářů v českých zemích získal po roce 2000 nový rozměr. Právě tehdy se dva muži – Petr Vojtíšek, potomek šlechtického rodu von Hahn a hrabat z Levantis, a Svatopluk Haugwitz, dědic knížecího rodu z Haugwitz a Biskupitz – vydali do Skotska, kde templářská tradice přežila staletí.
Netušili, že se vrátí s posláním, které překročí hranice běžného života. Jejich cesta trvala téměř pět let, během nichž museli prokázat, že i cizinci mohou být hodni bílého pláště s červeným křížem. Díky jejich vytrvalosti dnes existují desítky českých templářů a oba pánové jako příslušníci Velké kapituly řádu ve Skotsku jsou pověřeni řízením templářů v našem státě.
Co však znamená být templářem v době internetu, globální komunikace a rychlého životního tempa? „Dnešní svět trpí duchovní prázdnotou,“ říká dr. Petr Moidl, baron, kancléř a převor české větve řádu, v tichém sále chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v pražském klášteře Sacré Coeur. „Lidé hledají smysl, ale nacházejí jen konzum. My nabízíme cestu k hlubšímu porozumění sobě i světu.“
Moderní templáři spojují křesťanskou tradici s templářskou spiritualitou. Pravidelně se scházejí k modlitbě a meditaci, jejichž cílem je služba, pokora a vnitřní proměna. „Nejde o nostalgii po středověku,“ doplňuje převor, „ale o živé hodnoty, které mohou měnit člověka i společnost.“ Současný templářský meč už nebrání Svatou zemi, ale – slovy rytíře Michala Soukupa – „chrání lidskou důstojnost. Každý, komu podáme ruku, je pro nás bratrem či sestrou.“
Charitativní činnost tvoří jedno z hlavních poslání řádu. Templáři pomáhají seniorům, rodinám v krizi, podporují projekt Filantropia pro matky samoživitelky a pořádají duchovní retreaty. Zasvěcení do řádu přitom není formalita – cesta kandidáta trvá roky. Studuje historii templářů, křesťanskou spiritualitu a zkoumá vlastní motivace. „Není to klubová činnost,“ zdůrazňuje převor, „ale životní cesta.“
Čeští templáři dnes představují alternativu ve světě, který ztrácí orientaci. Hlásí se k odpovědnosti za stvoření, ekologii, sociální spravedlnosti i mezináboženskému dialogu. Jejich rituály probíhají v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v Sacré Coeur v Praze 5, sídlo kancléřství je v Platnéřské ulici – symbolicky nedaleko prvního templářského sídla z roku 1232. Pasování nových rytířů se nejčastěji koná na hradě Balgonie ve Skotsku, někdy také v Praze.
Skotští templáři spolu s českou větví tvoří jediný původní středověký řád, zachovaný pod původním latinským názvem a registrovaný i u výkonné agentury Evropské komise (PIC #878046620) a také v hospodářské a sociální radě OSN. Popularita templářů je dnes tak velká, že po světě vznikají další sdružení jen inspirovaná jejich jménem – přesto i ta často konají záslužnou činnost. Pravý řád však zůstal jen jeden: ten, který přežil ve Skotsku a po sedmi stech letech se vrátil do českých zemí.
„Světu nechybí technologie, ale moudrost. Ne informace, ale porozumění. Ne síla, ale služba,“ říkají dnešní čeští templáři. A tak i v době globalizace zůstávají mostem mezi ideálem a realitou, věčností a přítomností.
Objevte fascinující svět templářů a pronikněte do jejich tajemství na stránkách plných podrobných informací, zajímavostí a historických souvislostí na stránkách scottishtemplars.eu.
