Zatímco my si v zimních měsících užíváme teplo domova, horký čaj a vrstvy oblečení, naši mazlíčci se s chladným počasím vyrovnávají po svém. Mráz, sníh, led i posypová sůl na chodnících představují zvýšenou zátěž pro jejich organismus a kladou větší nároky na každodenní péči. Právě drobné úpravy běžné rutiny mohou rozhodnout o tom, zda se budou cítit pohodlně, v bezpečí a v dobré kondici po celou zimní sezónu.

Neexistuje jedno pevné pravidlo, které by platilo pro všechny psy. Veterináři se ale shodují na orientačních teplotách, podle kterých se dá řídit, zejména s ohledem na typ srsti a velikost psa:

Při teplotách nad 10 °C většina psů nepotřebuje žádný svrchní oděv. Výjimkou mohou být velmi malí psi, bezsrstá plemena nebo jedinci se zdravotními obtížemi, kteří chlad vnímají citlivěji. V rozmezí přibližně 0–7 °C už je svrchní vrstva často vhodná pro krátkosrsté, malé, štíhlé a bezsrsté psy. Naopak dlouhosrstí psi s hustou podsadou ji při kratších procházkách většinou ještě nepotřebují. Při teplotách pod 0 °C se oblečení doporučuje většině citlivějších pejsků, zejména krátkosrstým, seniorům nebo psům s nízkou tělesnou hmotností. Psi s hustou dvojitou srstí bývají odolnější a často se bez něj obejdou. Při silných mrazech kolem –7 až –10 °C už z bundy či vesty profituje většina psů, pokud jsou venku delší dobu, obzvlášť když je vlhko nebo fouká vítr. Důležité je vždy sledovat i samotného psa – třes, neochota k pohybu nebo zvedání tlapek jsou jasné signály, že mu je zima, bez ohledu na číslo na teploměru.

I z toho důvodu dnes patří zimní oblečky k běžné výbavě mnoha domácích mazlíčků, zejména u krátkosrstých, starších nebo drobnějších psů. Teplý svetr či bunda pomáhají chránit před prochladnutím při venčení, samy o sobě ale pohodlí v zimě nezajistí.

Stejně důležité je přizpůsobit délku i tempo procházky aktuálním podmínkám. Mrazivé počasí, vítr nebo vlhko mohou psa rychle unavit, proto je často lepší volit kratší, ale častější vycházky. Po návratu domů by měl mít k dispozici suché a teplé místo, kde si může odpočinout, zahřát se a nabrat síly.

Tlapky patří v chladných měsících k nejvíce namáhaným částem zvířecího těla. Kombinace ledu, sněhu a posypové soli narušuje přirozenou ochrannou bariéru kůže a může vést k podráždění, vysušení i bolestivým zánětům. Časté kulhání nebo změna stylu chůze mohou být prvními signály nepohodlí či zdravotních potíží. Zbystřete také v momentě, kdy si váš mazlíček tlapky olizuje. Právě posypová sůl a další chemikálie mohou být toxické a při olizování se mohou dostat do organismu, kde mohou způsobit zdravotní potíže.

Po každé procházce je proto vhodné tlapky opláchnout vlažnou vodou a důkladně osušit. Pomoci mohou také ochranné balzámy nebo speciální botičky, které tlapky chrání před chemikáliemi i mrazem.

Omrzliny patří mezi méně nápadná, ale o to závažnější zimní rizika. Nejčastěji se objevují na uších, ocase nebo prstech tlapek, tedy na částech těla, které jsou chladu vystaveny nejvíce. Mohou se projevit lehkým zarudnutím kůže, bolestivostí nebo zvýšenou citlivostí na dotek. V pokročilejších případech ale hrozí i vážné poškození tkáně.

Ani při důsledné péči se ne vždy podaří všem komplikacím předejít. Zimní období s sebou přináší vyšší riziko úrazů na kluzkém povrchu, zánětů či náhlých zdravotních potíží, které často vyžadují veterinární ošetření.

„V chladných měsících se setkáváme s vyšším počtem případů spojených s mrazem – od omrzlin přes záněty až po úrazy způsobené uklouznutím. Takové zákroky mohou majitele vyjít na tisíce korun. Právě proto je důležité myslet nejen na prevenci, ale i na finanční připravenost. Pojištění domácích mazlíčků pomáhá zvládnout nečekané výdaje omezení potřebné péče,“ upozorňuje Derek Cummins, generální ředitel a zakladatel společnosti PetExpert, která ve spolupráci s ČSOB Pojišťovnou nabízí digitální pojištění domácích mazlíčků.

V zimě mají mazlíčci často menší pocit žízně, přesto jejich tělo potřebuje dostatek tekutin stejně jako v teplejších měsících. Kombinace suchého vzduchu v bytech, vytápění a zvýšené námahy při pohybu ve sněhu může zatěžovat jejich organismus více, než se na první pohled zdá. Hydrataci lze podpořit nejen dostatkem čerstvé vody, ale i vhodně zvoleným krmivem – například vlhká strava, jako jsou konzervy, kapsičky nebo paštiky s masem či rybou, přispívá k příjmu tekutin přirozenou cestou. Zajistěte, aby měl váš mazlíček neustále přístup k čerstvé vodě, a u venkovních zvířat pravidelně kontrolujte, zda voda nezamrzla. U koček může pomoci také napájecí fontánka, která podporuje přirozenou potřebu pít a přispívá k lepší hydrataci