Bad Kleinkirchheim, známý především jako město termálních lázní, ukazuje svou druhou tvář hned, jakmile se vydáte vzhůru na svahy. Lyžařský areál tu objímá údolí ze dvou stran a vytváří přirozený půlkruh hor. Na jedné straně stojí mocné hory Kaiserburg se Strohsackem, na druhé stráni se zvedá hřeben Nockalm – a právě mezi nimi se ukrývá město, kde se zpomalený lázeňský rytmus potkává s energií lyžařského elánu.
Svahy Kaiserburgu a Strohsacku jsou dlouhé, stinné a sportovně laděné. Červené tratě tu vedou širokými lesními průseky, zatočené, s přirozenými nerovnostmi a traverzy, které dovedou překvapit i zkušeného lyžaře.
Přímo pod Kaiserburgem čeká kotlina s hravou černou sjezdovkou, boulovou Buckelpiste a přívětivým volným terénem. A pak je tu ještě legenda – závodní trať K70, po níž kdysi svištěl Franz Klammer. Dnes už se neupravuje, ale její oblouk do údolí stále připomíná historii sjezdového lyžování.
Na protější straně hřeben Nockalm nabízí kontrast. Na vrcholku je téměř plochý, ale jeho svahy do údolí padají svižně a červeně – a většinou navíc ozářeny slunečními paprsky. Není to hladká dálnice – spíš divoká hra drobných vln, přirozených sklonů a terénních zlomů, které dávají každému oblouku jiný charakter.
Jako zázemí zde poslouží místní ikona hoteliérských služeb – rodinný hotel Das Ronacher, který je místní ikonou už více než sto let. V posledním roce prošel rozsáhlou proměnou, která zdaleka není jen estetickou modernizací – která ještě není u konce a bude pokračovat v průběhu jara, Nový koncept navazuje na tradici, ale odvážně ji přenáší do budoucnosti.
Cílem bylo vytvořit prostor, který neztrácí duši, ale naopak ji umocňuje – prostředí, kde se host cítí v bezpečí, obklopen světlem, přírodními tóny a klidem, jenž vybízí k nadechnutí a zpomalení. Už při příjezdu zaujme nová jižní fasáda, jejíž horizontální dřevěný prvek nad vchodem působí jako jemný, ale sebevědomý podpis domu.
Vstupní hala a recepce se otevřely světu pomocí proskleného kubusu, který do prostoru pouští světlo a energii, zatímco symbol kaple v pozadí připomíná duchovní kořeny místa. Pocit, že stres zůstává venku, je patrný okamžitě. Interiéry zvolily cestu střídmé elegance – kombinace béžových a šedých odstínů, akcentů v lesklé mosazi a chytrého světelného designu tvoří scény, které zůstávají v paměti.
Proměna hotelu není jen o designu, ale o filosofii. Jak zdůrazňuje rodina Ronacher, staví se zde nejen pro dnešek, ale i pro další generace. Každý kámen vypráví příběh, každý detail má svůj smysl. Termální voda zůstává srdcem celého domu, stejně jako kaple – zdroj síly, který připomíná kontinuitu a hloubku místa. Zcela novou dynamiku získalo i přízemí, kde se bar, obchod, lounge a kino propojují do otevřeného prostoru. Nové schodiště se zelenou stěnou symbolicky spojuje patra a působí, jako by se vznášelo.
Každý krok odhaluje jinou náladu, jiný charakter – od intimního zákoutí až po živou scénu pro setkávání. Hotel Das Ronacher tak znovu otevírá své brány – jako prostor, kde se architektura snoubí se zdravím, světlem a tradicí. Je to dům, kde host nepřichází jen odpočívat, ale nalézt nový dialog se sebou samým, v prostředí, které vyvažuje moderní komfort a vědomý návrat k podstatě.
