Nestává se často, aby jeden člověk dokázal zburcovat hned tři tábory zručných řemeslníků, na jedničku jim konkuroval a navíc vlastně ani dané řemeslo nevystudoval. O kom, že je řeč? Ondřej Berkus ze Slatiny původně studoval práva, to jej však dostatečně nenaplňovalo a tak začal ručně vyrábět unikátní nože z damascenské oceli. Jeho věhlas rostl a svým přístupem uhranul nejenom odborné tituly, jakými jsou tuzemské Zbraně & náboje či Security Magazine, ale také lifestyle bohatých, jako exklusivní Top Class, Guide i Playboy. S postupem času se však nespokojil s výsledky a pustil se do výroby náramkových hodinek. V ten okamžik se začal poprvé objevovat na portálu iLuxus.cz nebo právě v hodinářských časopisech, a to nejenom v těch pro odbornou veřejnost! Do třetice všeho dobrého se pustil i do světa motorů. Ve své dílně, která je středem pozornosti jeho farmy, zcela přestavil ikonu jedné stopy Ducati Monster. A co plánuje dál? Na to jsme měli možnost se zeptat při našem posledním setkání.
Co vás vlastně přimělo ke tvorbě hodinek? Nechybí vám nože?
„Popadlo mě to zničehonic. Chtěl jsem hodinky a nemohl jsem si dovolit takové, které by mi vyhovovaly. Pak můj otec přišel s chytrým nápadem si vyrobit vlastní – většinou když se u nás děje nějaká lumpárna, má v tom prsty zrovna on – a jak to dopadlo už víte. Nože jsem nevyčlenil úplně, občas se stane, že se mi ozve zákazník s nějakou zajímavou myšlenkou, která mi zahlodá v hlavě a do nože se pustím.“

 Neplánujete nějakou kazetu hodinek a nože?
„Plánuji. Už nějakou dobu řešíme s kolegou detaily okolo další věci, kterou bych chtěl jenom tak pro zábavu vyzkoušet – perkusní střelné zbraně. A pak už se taková možnost sama nabízí, sada perkusního derringeru, nože a hodinek ve shodném materiálovém a stylovém provedení. Ale více neprozradím, snad se toho jednou dočkáme.“
K výrobě svých hodinek používáte nejčastěji titan, damascenskou ocel a dokonce i meteority nebo nově bronz. Který materiál bude další a proč?
„V poslední době jsem se pustil do shromažďování různých vzácných kovů, které bych rád použil. Nechápejte mě prosím špatně, nemyslím zlato, stříbro, kterých vidíte všude. To by bylo příliš jednoduché a prvoplánovité. Učarovaly mi kovy, o kterých z veřejnosti ví málokdo a které by si větší pozornost určitě zasloužily, kvůli svým mechanickým vlastnostem i vzhledu. Jako pár příkladů za všechny řeknu wolfram, tantal a zirkonium. Mimo materiálů se pouštím i do nových věcí, zrovna nedávno jsem se po jednom z těch chytrých nápadů pustil do výroby plnicích per. Nikdo netušil, s jakým úspěchem u stálých zákazníků se to setká. Takže mám další zábavu a oživení v dílně. Hlavně se nezačít nudit.“

Čeho byste chtěl mezi hodináři dosáhnout? Jaké máte ambice?
„Ambice jsou jasné, to co chce asi každý. Vlastní strojek, komplikace, co největší nezávislost na dodavatelích. Ale má to samozřejmě všechno své podmínky. Když vlastní strojky, tak bez CNC, ručně. Nechat si vyrobit desky a pak na nich jen udělat povrch, to se snad za vlastní strojek ani vydávat nedá. To samé pak platí pro komplikace. A musím dodat, že některé ze svých dodavatelů ani eliminovat nechci, i když by to šlo, protože jsou to prostě příjemní lidé, známí, kamarádi. A pracuje se s nimi dobře. Dá se ale říct, že jsem tu otázku vzal za špatný konec. Moje ambice jsou spíše aby mě ta práce nepřestala bavit, abych si udržel nadhled, příliš nezvážněl a netvořil stereotypně.“
Prozradíte nám více o své motorce? Na kolik by teď asi vyšla?
„Ducati Monster 750, učarovala mi na první pohled. S motorkou mám vztah, že se tomu ani nechce věřit. Vždycky jsem tvrdil že když kola, tak čtyři. Pak jsem ji uviděl a následovalo: duben 2011 koupě, červen 2011 řidičský průkaz… A samozřejmě, jak se dalo čekat, září 2011 nehoda a motorka na odpis. Po zotavení jsme samozřejmě začali, tentokrát kolektivně, to je mimochodem ještě horší, vymýšlet, co s ní. Nakonec jsme namontovali kola z Ducati 848, novou, jednoramennou zadní kyvku, otevřeli sání, upravili řídící jednotku, ručně vyrobili otevřený výfuk, ořezali co se dalo. Také jsme předělali brzdy na dvojité vykrajované kotouče, pancéřové hadice a dodali brzdovou pumpu z Ducati 848 s ručně vyrobenou nádobkou na kapalinu. Samozřejmě bylo nutné udělat nový lak. Motorka je teď perleťově bílá s trikolorou vedoucí přes nádrž až po zadní kryt – je dokonce i vyšitá do sedla. Probíhá ještě pořád vývojem, pořád je něco, co se ještě dá dodělat. Bojím se, že nebude nikdy úplně hotová.
Na kolik by vyšla? Určitě bychom to číslo po nějakém zdlouhavém počítání dílů a hodin práce dali dohromady, ale abych se přiznal, sám to radši nechci vědět. Mohlo by to mít katastrofální následky na můj psychický stav.“
Co vás inspiruje k tak kreativní tvorbě?
„Těžko říct, práce umělců, tvorba hodinářských firem a nezávislých hodinářů, auta, motorky, dialogy s kamarády – a zase jsme u těch chytrých nápadů. Často prostě nápad jen tak přijde, doslova, jako když se v animovaném seriálu někomu rozsvítí žárovka nad hlavou.“