Každý umělec se rád prezentuje svými vlastními díly. V případě hodinářů jsou to jejich vlastní hodinky a pokud je mají na svých zápěstích, mohu vždy demonstrovat úroveň a kvalitu své práce okolním nadšencům a obdivovatelům. V případě mohelnického hodináře Luďka Seryna jsou to zlaté hodinky Round Classic s pořadovým číslem Nō 2/10, což znamená, že se jedná o druhé hodinky zhotovené v roce 2010. Od té doby uplynulo mnoho vody a nutno uznat, že i mohelnický mistr oborů hodinářství, zlatnictví a usazování diamantů se ve své kariéře posunul. Jak už jsme několikrát zmiňovali, dokáže si dnes bez cizí pomoci sám stavět vlastní strojky, jejichž architektura vychází čistě z jeho nákresů. Dnes se setkáváme s hodinkami Luďka Seryna na stránkách portálu iLuxus již po několikáté, a to v poměrně krátké době, nicméně věřte, že máme hned několik důvodů a drobných detailů, o které se stojí podělit.
Důvod první: Kvalita. Podařilo se nám přesvědčit pana Seryna, aby své vlastní hodinky sňal ze zápěstí a zapůjčil je k týdennímu nezávislému testování. Za dva a půl roku nošení samotným hodinářem je totiž ani jednou nemusel seřizovat a nás zajímalo, v jakém stavu se uložený strojek nachází. Odpověď? Průměrná odchylka při testování na vibrografu v šesti různých pozicích nepřesáhla + 5 vteřin za den, což je po pravdě velmi slušné. Je tedy vidět, že už v roce 2010 dbal mladý hodinář na svou pověst a usazované strojky ETA (potažmo později Sellita a v jednom případě i Omega) poctivě seřizoval. Pro zajímavost lze objevit další modely linie zde nebo zde.
Důvod druhý: Stálost. Aby se jednou dočkaly hodinky zhodnocení a byly tak jakousi investicí, je také nutné aby si dokázaly zachovat svůj původní vzhled. Nejde tedy jen o značku, uložený strojek a jeho finesy nebo o to, kdo hodinky nosil, ale také o to v jakém stavu byly dochovány. Je pravda, že tři roky nošení hodinkám neublíží, nicméně uplynulá doba prozradí, na kterém místě jsou hodinky nejnáchylnější. V případě kulatého pouzdra ze 40 gramů 14kt zlata zanechal zub času na ručně leštěných plochách jen drobné vlásečnice. Tato skutečnost potvrzuje, že 14kt zlato bylo rozhodně lepší volbou, nežli běžně využívané 18kt zlato, které je pochopitelně daleko měkčí a méně odolné. Bez výrazných škrábanců je i v útlou lunetu fasované minerální sklíčko střežící ručně vyráběný číselník.
Důvod třetí: Poptávka. S rostoucí nabídkou luxusního zboží na tuzemském trhu sice roste konkurence, ale vzrůstá také poptávka po limitovaných edicích a hodinkách vyráběných na zakázku. Český trh je však velmi specifický a z tuzemských značek uměl nejvíce oslovit sběratele hodinek původní výrobce hodinek Prim, akciová společnost Elton Hodinářská. Z pochopitelných důvodů, respektive nedostatku nových strojků či technologických řešení, tento zájem jemně upadá a pozornost hrdých vlastenců se obrací na nezávislá studia. Jedním z nich je právě i mohelnický Luděk Seryn, jehož „rivalem“ je jeho spolužák z hodinářské školy Martin Brož nebo i ambiciózní Ondřej Berkus. Poptávka po jejich hodinkách rozhodně roste. Otázkou však zůstává cena, kterou je český patriot ochoten investovat. Zatímco u nové produkce modelu s názvem Carabus se dostává na cenu kolem 800 000 Kč za hodinky s vlastním strojkem, u linie Classic Round byla dnes cena stanovena kolem 200 000 Kč a více. S tím, že pan Seryn předběhl svou produkcí vlastní tvorbu a hodinek s dodávanými strojky zatím zhotovil jen šest z deseti. Lze tedy připomenout, že tento klasicky střižený model si v různých obměnách mohou objednat ještě čtyři příznivci jeho tvorby. Kdo bude tedy tím dalším, kdo podpoří tuzemskou tvorbu a vyčlení se z řad masy?