V pátek 20. prosince 2013 uvede Divadlo na Vinohradech premiéru hry Jindřich IV. sicilského autora a držitele Nobelovy ceny za literaturu Luigiho Pirandella. Nové nastudování inscenace je dalším z velkých návratů k rodinnému stříbru Divadla na Vinohradech. V roce 1967 uvedlo totiž hru v režii Václava Hudečka s Milošem Kopeckým v titulní roli. V nové inscenaci hraje roli Jindřicha IV. Jiří Dvořák. Zajímavé je také obsazení role Dionisia Genoniho, po šestačtyřiceti letech se Otakar Brousek ml. objeví v téže roli, kterou v inscenaci z roku 1967 hrál jeho tatínek. 
Proč by měli diváci na toto představení přijít?
Snažíme se diváka zasáhnout silnou emocí, protože to je podle mého názoru podstata a smysl divadla,“ řekl Dvořák a dodal, že ještě nikdy neměl roli, která by měla tolik textu a v poměru k tomu by bylo tak málo času na zkoušení. „Dostat do hlavy tolik textu za tak krátkou dobu opravdu není snadné. Důležité taky je, o čem vlastně v té inscenaci hrajeme. Naši předchůdci, tvůrci a herci v inscenace z roku 1967 s Milošem Kopeckým v titulní roli, to měli snazší, protože tehdy hráli i proti systému. Já se snažím hrát o člověku, o lidech, o tématu bláznovství a o tom, kdo je vlastně šťastnější, jestli ti blázni nebo normální lidé. V té inscenaci je řečeno velmi mnoho a chytře a já věřím, že hra diváky zaujme,“ sdělil Dvořák.
Co skrývá děj hry?
Děj hry se odehrává v osamělé vile v italské Umbrii, která v sobě ukrývá pokoj zařízený jako trůnní síň císaře Jindřicha IV. na jeho sídle v Goslaru. Před více než dvaceti lety zde při karnevalu, jehož součástí byla i jízda na koních v historických kostýmech, spadl jeden z účastníků z koně. Úder do týla způsobil, že splynul s postavou, již si pro maškarní ples vyvolil. Stal se německým císařem Jindřichem IV. z 11. století. Nyní je uvězněn ve své představě a čtyři najatí mladíci mu denně hrají dvořany. Jednoho dne však před domnělého Jindřicha IV. předstupuje delegace v dobových kostýmech, aby ho z jeho šílenství vyvedla. 
Autor se inspiroval dobovým příběhem
K napsání hry inspiroval Pirandella obrázek v německém časopise, kde byla zobrazena historická kavalkáda z doby německého císaře Jindřicha IV. Když potom Pirandello studoval dobové materiály, zaujaly ho nejvíce dramatické události v Canosse. Navíc mu život přímo vnucoval motiv ztráty paměti, protože právě v poválečných letech bylo mnoho podobných případů. Z těchto podnětů vznikl Pirandellova hra Jindřich IV.
Jindřich IV., který žil v letech 1050–1106, patří k nejzajímavějším osobnostem středověku. Drama, které Pirandella tak vzrušilo, se odehrálo v lednu roku 1077. Jindřich IV. vedl boj na život a na smrt s papežem Řehořem VII. a papež ho uvrhl do klatby. Jindřich se s manželkou a malým synem vypravil do Canossy, kde papež dlel na hradě své přítelkyně Matyldy Toskánské, a v oděvu kajícníka stál tři dny a tři noci v mrazu před canosským hradem. Až po třech dnech ho papež přijal a oba nepřátelé stanuli proti sobě. Papež sice klatbu zrušil, ale Jindřich se nechtěl podřídit jeho požadavkům, a tak byl z církve vyobcován znovu. Jeho pokoření bylo tedy zbytečné. Po návratu do Německa Jindřich zjistil, že si knížata zatím zvolila nového krále. Boj se táhl několik let. Roku 1080 Jindřich IV., jehož postavení se opět zlepšilo, jmenoval vzdoropapeže Klementa III. a vytáhl na Řím, kde roku 1084 získal císařskou korunu.
