Přední český architekt Martin Rajniš převzal v Paříži prestižní Cenu za udržitelnou architekturu, která se každoročně uděluje za výjimečný přínos v architektuře. Zapsal se tak na mapu světové architektury mezi významné projekty, které spojuje myšlenka dlouhodobé společenské udržitelnosti, ekologie, sociálních vazeb a architektury jako nástroje pro rozvoj společnosti.
„Cenu za udržitelnou architekturu (Global Award for Sustainable Architecture) uděluje od roku 2006 nezávislá nadace Locus, která se snaží identifikovat a odměňovat ty nejinovativnější architekty ze všech koutů světa. Příležitosti slavnostního předávání se letos zúčastnil i francouzský Ministr kultury,“ sděluje MgA. David Kubík z Hutě architektury Martina Rajniše. Spolu s Rajnišem převzali cenu také Christopher Alexander (Velká Británie), Tatiana Bilbao (Mexiko), Adriaan Gueuze (Holandsko) a Bernd Gundermann (Německo).

Cena odměňuje unikátní celoživotní práci českého architekta Martina Rajniše, který svými projekty upozorňuje na nutnost souznění s přírodou. Málokdo opustí gigantické projekty a věnuje se menším projektům z ryze tvůrčích důvodů. Martin Rajniš tvoří některá díla i bez objednávky, jen z touhy, aby objekt spatřil světlo světa a mohl být lidmi akceptován. Tyto postupy spolu s přednáškami inspirovaly řadu dalších umělců k tvorbě, která respektuje obdobné zásady. A zdá se, že se v Čechách rodí pozoruhodná alternativní cesta architektonické tvorby. Martin Rajniš vystudoval ČVUT a AVU. V sedmdesátých letech pracoval v SIALu, vedeném Karlem Hubáčkem. Spolu s J. Eislerem a M. Masákem postavili pražský obchodní dům Máj na Národní třídě. Je spoluautorem pavilonu dějin dopravy na Expo 1986 ve Vancouveru. Po revoluci vedl se S. Fialou, J. Zimou a T. Prouzou D.A.Studio, jejichž nejrozsáhlejší dílo je výstavba nového centra na Smíchově. Od roku 2002 je jeho tvorba odlišná. Věnuje se menším stavbám postavených z přírodních materiálů (dřevo, kámen, sklo), a snaží se najít takové cesty, které by s minimem prostředků a s velkou pokorou k existujícím stavbám i krajině sloužily co nejširší skupině uživatelů a znovu vrátily architektuře její klíčové postavení v lidské civilizaci, které, zdá se, je v současném světě značně ohroženo. Takovou stavbou je například Poštovna na nejvyšší hoře ČR – Sněžce.