Prvorepublikových hotelových restaurací, které sází opravdu na vysokou kvalitu, je poskrovnu. A to je veliká škoda. Vždyť těžit z jejich zašlé slávy a navrátit jim lesk by mělo být mnohdy snazší, než budovat místa nová. Samozřejmě kontra hraje soudobý trend malých privátních restaurací se vždy přítomným šéfkuchařem, který se osobně stará o spokojenost každého hosta, nicméně atmosféra je v nich odlišná. Není horší, není lepší – je prostě jiná. Líbezným svědectvím pitoreskních restaurací, jejichž rozkvět probíhal v meziválečném období, je novela Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala. Vzpomínáte na pompéznost prostorů? Na to úchvatné art deco? Zasněte se …

Chcete-li na chvilku vystřídat moderní interiéry vinných klubů a restaurací v centru Prahy za prostory s jedinečným autentickým charisma, pak je Restaurant Hradčany skvělou volbou. Stejně jako třeba Café Imperial, Coda, Sarah Bernhardt či Francouzská Restaurace Art Nouveau v Obecním Domě, tak právě i Restaurant Hradčany těží z nádherných prostor zlaté éry. A aby ne. Nachází se v přízemí pětihvězdičkového butikového hotelu Savoy na Pohořelci, tedy nedaleko Pražského hradu. Už při vstupu je cítit energie dávných časů, kterou umocňuje knihovna v anglickém stylu s krbem a hlavně stylový bar.

Při vstupu do místnosti restaurace se vám zatají dech. Obří prostory evokující palubu historického parníku prosvětluje středová odsouvací střecha ze skla, která dovoluje průnik slunečních paprsků do interiéru, kde se odráží od kulatých orámovaných zrcadel, ostrých stropních hran a jedinečně navržených světel, ve kterých se snoubí pozdní secese s artdecem. Měkký koberec s nezaměnitelným vzorem, který by asi žádné jiné prostory nesnesly, pak skvěle dotváří do červena laděné nosné sloupy záměrně jemně narušující obří prostor. Vzniklá členitost pak vytváří i jakési soukromí a podtrhuje romantický dojem restaurace s mohutnými zlatavými závěsy.

To hlavní ale bude teprve servírované. Místní kuchyně se ujal Petr Patočka, který se mimo jiné školil také u Gordona Ramsayho. A co od něho můžete očekávat? Jako předkrm doporučujeme terinku foie gras s kachními prsíčky uzenými v dubových pilinách doplněnou jablečným salátkem a ibiškovým želé, k čemuž zde doporučují Savignon (pozdní sběr 2013) od tuzemského vinařství Gotberg. Chuťově skvělý začátek umocní také tak běžná věc, jakou jsou příbory. Ty jsou totiž tradiční stříbrné s patinou a celkový ráz restaurace dotvářejí daleko lépe, než jak by to udělaly jakékoli designové novinky. Zajímavou volbou může být mimo jiné také tartar z tuňáka s kapary, který dotváří dijonská hořčice zjemněná majonézou a doplněná variací křehkých salátků a medovokoprovým dresinkem.

Jelikož se Petr Patočka snaží oslovit i ty nejnáročnější gurmány, nechybí samozřejmě v menu speciality snoubící českou a mezinárodní kuchyni. Tak například skvělé velouté z mořského vlka se zastřeným vajíčkem doprovází červený říční ráček a svěží citrusové víno Grillo IGT Vigneti Zabu ze Sicílie. Skvělé párování lze najít i v dalším chodu degustačního menu, kde harmonii rozehrává světle žluté Chardonnay VdP d’Oc de Côtes de Thongue s mořským ďasem s citrónovým pepřem na karotkovém pyré. Perfektní souhru ryby s vínem, které nabízí tóny pražených mandlí, květinové aroma a připomíná čerstvé exotické plody, narušuje jen zbytečná chuť zázvoru – jinak opravdu skvělé a stojí za ochutnání. Zlatým hřebem degustace, která vás zavede od moře až do tuzemských lesů, jsou absolutně fantastické jehněčí hřebínky na rozmarýnu. Ty jsou podávány s bramborami zapékanými s parmezánem a grilovanou cuketou. Francouzská klasika s českým šmrncem je pak podpořena karmínovým Coteaux du Languedoc AOC „La Clape“ Domaine Ferri Arnaud, které je tou nejlepší možnou tečkou párování, ačkoli se nabízí ještě dezert.