Závodníci BARTH Racing týmu odletěli na letošní 40. ročník Rallye Dakar. Nejnáročnější motoristická událost planety odstartuje 6. ledna v peruánské Limě. A právě v Peru čeká i nejtěžší výzva – v úvodních dnech soutěže prověří dakarskou kolonu velké duny. Jezdci si neoddychnou ani v dalších etapách: vzápětí je totiž čeká Bolívie a po ní i dusná Argentina. Závodní sestava týmu BARTH Racing zmapovala pět největších pastí, které čekají na účastníky letošního Dakaru.
Navigace v dunách
Organizátoři naplánovali hned na úvod jubilejního 40. ročníku pořádné zpestření. Prvních pět dní totiž povede trasa ryze pouštními podmínkami. „Peru bude nejzajímavější. Písek a duny rozřadí startovní pole,“ předvídá pětinásobný šampion kategorie čtyřkolek Josef Macháček. Kromě rizika zapadnutí se závodníci v dunách budou muset vypořádat s mimořádně náročnou navigací. „Tady vám stopy nepomůžou. Rozhodnutí musíte provést bez uklidňujícího prvku, spoléháte pouze na vlastní orientaci,“ přibližuje náročnost zkušený motocyklista BARTH Racing týmu David Pabiška. Právě z dun má největší obavy i Boris Vaculík, pilot závodního fordu. „S pískem mám totiž nejmenší zkušenost,“ přiznává někdejší úspěšný autokrosař.
Jemný písek feš-feš
Hrozba druhé části Dakarské rallye se jmenuje feš-feš. Tento jemný písek se vyskytuje převážně v Argentině, například v okolí San Juanu. Svým charakterem připomíná vápno nebo cement. Jeho zrádnost spočívá v tom, že zakrývá kamenité podloží. „Když do něj motorkáři zabřednou, může je shodit ze sedla. Je potřeba se naučit, jak tento specifický písek vypadá, odhadnout ho předem,“ popisuje David Pabiška a dodává: „Pokusíte-li se ho přejet, drobné kamínky se dostanou mezi rozetu a může dojít k přetržení řetězu. To je jeden z největších strašáků pro motorkáře.“ Na feš-feš nadává i Josef Macháček. „Ti, co po něm jedou jako první, mají obrovskou výhodu – není totiž tak vyjetý. To hodně ovlivní zejména výsledky v zadních řadách,“ doplňuje šedesátiletý nestor soutěže.
Deštivá Bolívie
Nepříjemné a proklínané území. Do Bolívie se účastníci podívají v 6. etapě, kdy rozžhavené duny vystřídají jezera a hory. Například v bolívijském Altiplanu se bude závodit ve výšce 2500 metrů nad mořem. „No, závoděním bych to nenazýval. Je to past na výkon motoru. Vždycky spíše koukáme, jakou rychlost nám v těchto výškách dovolí,“ konstatuje čtyřkolkář Macháček. Závodníky v horách zkouší ještě déšť. „Cesty v Bolívii kloužou, jsou blátivé. V minulém roce jsem tam měl největší počet pádů, pneumatiky na tomto povrchu prakticky vůbec nedrží,“ mluví o hrozbách motorkář Rudolf Lhotský, jehož hlavním partnerem je firma TOPFOREX. „Když se namočíte, jedete v tom celý den. Máme jedny brýle a mokré rukavice vám nepomohou. Je to fakt složité,“ přidává se jeho týmový kolega, quadista Zdeněk Tůma.

Prach a vyschlá řečiště
V minulosti do vyprahlého kamenitého řečiště zapadl třeba legendární Carlos Sainz, jinak dvojnásobný mistr světa v klasické rallye. Bylo skryté za keřem a španělský pilot nadával, že nezabočil doleva. „Ten záběr si dodnes pamatuji. Straší mě to. Vím, že si na to musím dát pozor,“ říká Boris Vaculík, který se závodním fordem vyjede do Dakarské rallye poprvé. Ještě horší je však kombinace vyschlých řečišť a zvířeného prachu. „Prach je v Argentině zvláštní. Když jsem tam jel poprvé, těšil jsem se. Brzy jsem však pochopil, že se tam práší až moc, a byl z toho trochu otrávený,“ přibližuje podmínky Rudolf Lhotský, dvojnásobný mistr Evropy v mezinárodních dálkových závodech Baja.
Sucho a velbloudí tráva
Závodníky prověří velbloudí tráva hlavně ve druhé části Dakaru, tedy v Argentině. Jedná se o zvětralou horninu, na které jsou uschlé křoviny s nebezpečnými drny. „Je to velice zrádné. Když do toho vjedete, jen stěží pak vyjedete zpět na trať. Uschlé dřeviny jsou tvrdé jak kámen. Přitom si třeba řeknete, že to v pohodě přejedete, a pak se najednou válíte po zemi,“ popisuje David Pabiška. Právě vedro a vysoké teploty představují zejména v Argentině obrovské problémy. „Jde tam o život. Myslím, že v loňském roce tam někdo umřel na zástavu srdce z vedra. Každý to snáší jinak. Musí se pít hodně vody a v žádném případě to nelze podcenit,“ dodává motorkář Rudolf Lhotský.