Česká herečka se slovenským původem Vlastina Kounická Svátková má za sebou spousty úspěšných filmů. Nyní ale prorazila se svou knihou Prostor pro duši, která se stala ihned bestsellerem. Navíc úspěšně podniká se svou kamarádkou, se kterou založila značku šperků Adore, i tam se jí daří velmi dobře. O cestě od filmu k obchodu si s námi povídala během focení.

Původně jste studovala mediální komunikaci, dokonce jste pracovala v časopisech, třeba v českém ELLE. Co bylo impulsem nakonec nakročit směrem k herectví?

Je to zvláštní, ale vždy a ve všem jsem se nechávala vést intuicí, okolnostmi, pocity a touhou. Neměla jsem plán či strategie, kam se chci dostat. Měla jsem sny. A taky jsem zbaběle neutíkala před novými výzvami, i když jsem uvnitř měla strach a nevěřila si. A tak jsem třeba na střední škole recitovala na pohřbech, překládala na úřadě do angličtiny o ekologickém spalování odpadu, i když jsem tehdy anglicky skoro vůbec neuměla, studovala jsem dvě vysoké školy, i když jsem věděla, že to, co studuji, dělat nebudu, ale za to jsem tam potkala první velkou lásku. A když jsem pochopila, že být redaktorkou v módním magazínu je krásná zkušenost, ale témata se pořád cyklicky opakují dokola a já se už nemůžu nic nového naučit, šla jsem na svůj první filmový casting, Casino Royale, James Bond a vyhrála ho. Ale ne proto, že bych byla tak skvělá herečka. Ale právě proto, že jsem jim řekla, že jsem dělala na vysoké škole brigádně číšnici a ten drink, který ponesu Bondovi, nevyleju…

Co je předpokladem, aby se člověk stal hercem? Jak na sobě pozná, že má talent a bylo by dobré s ním něco dělat?

Já bych nerada říkala, co definuje dobrého herce, jelikož sama nejsem herečka a herectví jsem nestudovala. Můžu maximálně říct svůj pocit, jak se v této sféře pohybuji už 15 let a baví mě pozorovat všechny ty postavy zakomponované do filmového průmyslu. Názor, že herec musí být komediant a extrovert, musí být rád středem pozornosti je mylný. Já jsem introvert, který, když je středem pozornosti trpí. Měla jsem možnost spolupracovat s opravdu velkými hvězdami, jako Gary Oldman či Daniel Craig a všimla jsem si, že ti opravdu skvělý herci jsou samotáři, zavřený ve svém karavanu, kde se soutředí na svoji roli, čerpají energii na svůj výkon, hluboce se koncentrují. Herec musí být dobrý psycholog a pozorovatel. Ideální je, když má za sebou nějaké životní zkušenosti, prohry a pády. Zkušenosti jsou vidět v očích a oči jsou u herce velmi důležitý komunikační nástroj.

Prosadila jste se jako komerční herečka, tedy hrající v reklamách. To zajistí herci určitou finanční stabilitu. Je pravda, že reklamy se hodnotí výrazně lépe než film?

Ano, stoprocentně. Tady v Čechách se na herce hrající v reklamách koukalo přes prsty. Zejména herci jeden na druhého koukali přes prsty. Ale dnes už v reklamách hrají skoro všichni, i ty největší hvězdy, protože jim docvaklo, že to za ty miliony stojí. Herec musí mít dobrého agenta. Ale v Čechách agent jako takový nefunguje. Agent, který by hájil práva jenom herce, takový tady není. Většina agentů má zároveň i castingovou agenturu a jsou tak ve střetu zájmů. Lobují za herce a zároveň za ten job, který chtějí obsazovat. Jenom pár vyvolených herců si v Čechách může diktovat podmínky. Ti už ale agenty ani nepotřebují, maximálně pro zahraniční projekty.

V podnikání platí, že když chce být člověk úspěšný, musí být tvrdý byznysmen, platí to i v uměleckých oborech?

Platí to u jakéhokoliv podnikání. Nevím, jestli se dá herectví nazvat zrovna podnikáním, spíš bych řekla, že jako herec jste závislá na mnoha jiných okolnostech a lidech a nemůžete si jít osamoceně svojí vlastí cestou. Kromě herectví mám značku luxusních zlatých šperků – adore. Pracujeme s neopracovanými, přírodními polodrahokamy a diamanty a tady to už o byznysu je. Stejně tak jako to, že jsem se rozhodla svoji třetí knihu vydat si úplně sama bez vydavatelství. Sehnala jsem si tiskárnu, grafika, editorku, korektora, vymyslela a nafotila obálku, založila e-shop, oslovila média a vymyslela strategii, jak knihu dostat k lidem. Tato strategie ale nemá s tvrdým byznysem nic společného, naopak. Vybrala jsem si cestu co nejosobnějšího jednáni se zákazníky, na maily jim odpovídám já, žádný robot, řeším jejich přání, prosby, do každé knihy píšu osobní věnování, každou knihu balím a sama posílám. Je to vyčerpávající, nemám žádný volný čas, ale podle reakcí, jsou lidi z takového přístupu nadšení.

Pamatuji si Vás z filmu GangsterKa, kde jste hrála manželku velmi úspěšného muže, ale tak nějak na druhé straně „barikády“. Sama jste ale byla v domácnosti a neměla vlastní kariéru. V reálném životě máte za manžela úspěšného producenta a Vy sama máte také svou úspěšnou kariéru. Myslíte, že je obecně těžké být ženou úspěšného muže? Anebo naopak být úspěšnou ženou vedle úspěšného muže?

Těžké je to jenom tak, jak to sami vnímáme a jak si dovolíme udělat z něčeho problém. Během svého života jsem zjistila, že nic netrvá večně a pozice se neustále mění a střídají. Chvíli prožívá úspěch jeden, pak přijde na řadu ten druhý. Chvíli jsem v intenzivním zápřahu já, pak může být můj muž. Oba dva s tak velkou rodinou být pořád pryč nemůžeme. Nemůžeme oba dva dělat kariéru a nechat dům a zahradu chřadnou a děti hlídat chůvám. Oba dva už jsme natolik zralí, že rodina je pro nás na prvním mistě a velmi dobře víme, že děti velmi rychle vyrostou a nebudou nás potřebovat, když konečně budeme potřebovat my je.

V současné době jste své podnikání rozšířila i mimo film a reklamy, a vrhla jste se na vydávání knih, tedy zatím jen své vlastní s názvem Prostor pro duši. Byl to obchodní tah? Jaká byla motivace být podnikajícím umělcem?

Já jsem spíš člověk kreativní, mám plno nápadů a jsem dokonce schopna je zrealizovat a dotáhnout do konce. Už to považuji za svůj osobní úspěch. Ale nejsem duší obchodník, není mi to blízké dohadovat se o finance, být nekompromisní a tvrdá. Tyto věci raději ponechám na muže a jejich mužskou energii. Neočekávám, že budu perfektní ve všem. Vím, v čem jsou mé silné stránky a snažím se toho držet.

O čem je vlastně Vaše kniha?

Je o životě, protože život je vlastně prostor pro naši duši. Chvíli jsme nahoře, chvíli dole a ideální je najít rovnováhu tam někde uprostřed mezi tím. Jednotlivé kapitoly jako sebehodnota, hranice, mateřství, bolest dodávají naději všem, co o sobě někdy pochybují, mají problémy ve vztazích nebo neumí říct NE.

Máte také vlastní značku šperků Adore, ještě s kamarádkou Zuzanou Šulajovou. Jedná se o luxusní šperky na zakázku. Viděla jsem, že jsou permanentně prodané a čeká se na ně až tři měsíce. Mám takový pocit, že na co sáhnete, to se Vám daří. Na umělkyni jste velmi podnikatelsky aktivní. Proč si myslíte, že je o ně takový zájem?

Děkuji, nikdy mě to nenapadlo, protože ty věci vlastně nedělám primárně jako byznys či podnikatel, ale řídím se intuicí a srdcem. Takže mnoho kroků není vůbec promyšlených a dějí se náhodně. Některé vyjdou, některé ne. Takové šperky tady nikdo nedělá. Najdete mnoho stejných, třpytivých kamenů, diamantů a briliantů, ale přírodní kameny jsou pro šperkaře v podstatě odpad. Pro nás je to krásný kámen, který je přesně v takové formě a podobě, jaký ho vytvořila příroda. Člověk do něj nezasahoval, jenom jsme ho vložily do zlata a vznikl nadčasový šperk, který vám vydrží, když se o něj budete dobře starat, hodně dlouho.

Chcete vybudovat velkou značku a pak ukončit hereckou kariéru a vyrábět šperky?

Nemám žádný konkrétní plán. Přijímám to, co přichází a snažím se s tím naložit nejlépe jak v ten moment dovedu. Vlastně to takhle mám se vším.

Jste velmi aktivní ženou, na sociálních sítích často vidíme příspěvky z Vašeho života, kde se staráte o své tři děti, manžela, dům a ještě k tomu hrajete a podnikáte. Jde to vůbec všechno zvládnout?

Nejde. Ale občas i jde, pokud nelpím na dokonalosti, pak jde všechno. Protože si dovolím třeba jeden den neuklidit, nechat jít děti spát později a místo super večeře dostanou chléb s máslem. Důležité je, jestli se doma ještě pořád smějeme. Ostatní věci vem čert.

Když nepracujete a chcete si dopřát nějaký ten luxus, co to bude?

Spánek v mé Hastens posteli. Voňavé oleje na pleť z Hawaie od Honua a dobré jídlo, třeba v Eska. Cestování, klidně by stačil víkend v hezkém hotelu, dát si masáž a jen tak být, nic neřešit, odložit mobil a vnímat ten moment, který je teď. Největší luxus je uvědomění si, že mám vše. Uvědomění si toho, že jsem spokojená a nic mi nechybí.