MUDr. Radoslav Lacina je vedoucím lékařem Centra dentální péče. Je to specialista v oboru endodoncie a dentální estetiky. Mimo jiné patří mezi zakládající členy stomatologické organizace Promikro a České akademie dentální estetiky. V roce 2016 byl zvolen prezidentem České akademie dentální estetiky. Působí jako externí vyučující na protetickém oddělení lékařské fakulty UK v Praze. Absolvoval školení ve Spojených státech amerických, Švýcarsku, Německu a Itálii a přednáší lékařům u nás i na Slovensku.

Čím si Vás získal právě obor stomatologie? Proč je pro vás tak zajímavý? Uvažoval jste někdy o jiném povolání?

Od malička jsem chtěl být zubařem, líbilo se mi, že tato práce je symbiózou práce s rukama a s hlavou. Tohle mě získalo a moc mě to baví. Také jsem přemýšlel o uměleckých oborech, například architektura, ale nedostalo se mi schopnosti hezky malovat, takže jsem vystudoval stomatologii.

V čem lidé nejčastěji v každodenní péči o zuby chybují?

Všechny nemoci zubů a úst spočívají právě ve špatné péči – většinou je péče nedostatečná, v některých případech zase naopak škodí péče nadměrná. Velice důležitý je také výběr stomatologa, najít si kvalitního lékaře, chodit na pravidelné preventivní kontroly.

Pojďme k tématu elektrických nebo sonických kartáčků. Které jsou nejvhodnější a proč? Rozhoduje cena? Čím dražší, tím lepší?

Za mě doporučuji určitě sonické kartáčky. Ne všechny elektrické jsou spolehlivé, některými si člověk může i ublížit. Sonické kartáčky čistí rychleji a spolehlivěji. Vyšší cena u kartáčků je často díky nejnovějšímu designu, ale princip čištění je stejný i u levnějších, a to je hlavní.

Velké téma je bělení zubů. Existuje nějaký správný a bezpečný způsob, jak zuby bělit v domácím prostředí, nebo by to pacienti měli nechat zcela v rukou odborníka?

Správný a bezpečný postup existuje. Nejsem si jist kvalitou komerčních a domácích produktů na bělení zubů, doporučuji bělení zubů provádět pod dohledem odborníka. Věřím, že nejsou nebezpečné, ale nemyslím si, že jsou tyto produkty kvalitní. U nás nabízíme tzv. kombinované bělení – to znamená, že nejdříve pro klienta vyrobíme formičky na zuby, ten si pak sám doma po dobu 2-3 týdnů aplikuje gel, který mu připravíme. Poté přichází na kontrolu a dobělení zubů odborníkem v ordinaci.

Už roky bojujete za zavedení jistých obecných standardů péče, které by zubaři měli dodržovat. Tato vaše touha prý pramení z toho, že pacientům v ústech často opravujete pokaženou práci svých kolegů. Mohl byste toto téma trochu rozvést?

Kvalita stomatologické péče je v České republice velmi různorodá. Najdete u nás zubaře, kteří pracují na špičkové světové úrovni, a na druhé straně extrémně podprůměrné kolegy. Potkávám řadu lidí s velmi drahými zuby, které já osobně vůbec nepovažuji za dobře udělané. Po třech nebo pěti letech pak za námi přicházejí, že je potřebují předělat. Dříve jsme v naší ordinaci předělávali špatně udělané zuby. Dnes předěláváme zuby špatně udělané, a navíc ještě předražené. Není výjimkou, že práci za 200 000 korun vyhodíme oknem a začínáme od nuly.

Existují ve stomatologii nějaké módní trendy? Populární byly svého času například diamanty v zubech.

Diamanty v zubech nebo extrémní zdobené zlaté korunky na přední zuby, to jej naštěstí trendy jenom u extravagantních umělců, ale je to věc osobního vkusu. Dnes je více žádaná přirozenost, je to hlavně bělení a mít zdravé zuby. A když vezmeme v potaz odbornou stránku, je to hlavně návrat ke konzervativním ošetřením, nedělat zbytečné úkony, snažíme se zub co nejdéle zachovat a léčit ho. Nenahrazovat zub zbytečně, pouze pokud ho pacient ztratí.

Co pro vás znamená luxus? Umíte si ho ve volném čase dopřát?

Luxus je pro mě můj volný čas. V dnešní době ještě musím přidat: mít možnost využít volný čas podle svého přání – možnost jít si zasportovat, zajít si do kina nebo do divadla, svobodně cestovat…

Potrpíte si jako muž na některou „libůstku“, bez které si neumíte představit příjemný den volna?

Mým velkým koníčkem a radostí jsou mechanické hodinky, vlastním několik sběratelských kousků. Také miluji sport – a to převážně cyklistiku. Konkrétně si nyní užívám horská kola a traily. Samozřejmě rád jezdím i do práce – skvěle se cestou z práce protáhnu a odreaguju. Ve volném čase zase kdekoliv, kde mě lanovka vyveze na kopec a můžu to rozšlapat dolů, nebo kde se můžu projet v lese a nestarat se, jestli mě nepřejede auto. Na Kokořínsku a nebo případně na Klínovci si užívám kola dvě. Jeden ikonický hardtrail do města od Cannondale,  to Badboy s karbonovým řemenem místo řetězu, a do terénu celoodpružené trailové kolo od Treku vytuněné do modročerné barvy.

Můžete být konkrétnější i u již zmíněných hodinek?

Na mechanických hodinkách mě baví, že se podobají mému zaměstnání. Je to symbióza dokonalé řemeslné práce, plánování a nápadu…a vlastně nakonec i estetiky. Baví mě sledovat, jak uvnitř pohybují jednotlivé komponenty. Největší vztah mám asi k mým prvním chronografům TAG Heuer Monaco, které jsem si koupil před 12 lety v Dubaji na letišti. Málem mi kvůli tomu tehdy uletělo letadlo. A vzhledem k tomu, že mi za pět let bude padesát, tak plánuju cestu do butiku Rolex nebo Audemars Piguet, abych si objednal dárek. I když nevím, jestli to vzhledem k čekacím lhůtám vůbec stihnu.