Během roku se slaví spousta významných dnů, vedle těch pevně zakotvených jsou tu i takové, které leckoho překvapí. Významné dny si můžeme sami pro sebe rozdělit na ty méně či více kuriózní, ale třeba i na ty méně či více lahodné. Zmínkou o lahodnosti směřujeme k 19. červenci, na který připadá Mezinárodní den Daiquiri.
Zrod kubánského míchaného drinku se datuje k přelomu 19. a 20. století, kdy po skončení španělsko-americké války připadla Kuba pod správu USA a na ostrov začalo jezdit mnohem více Američanů. Daiquiri reprezentuje přirozené spojení lokálních kubánských ingrediencí – rumu, limetky a cukru – s tehdy „typicky“ americkými šejkrem a ledem, které patřívaly mezi luxusní zboží. Dnes už legendární drink byl pojmenovaný podle městečka Daiquiri, v jehož blízkosti byl americký důl, a za jeho recepturou stojí Jenning Cox, ředitel španělsko-americké železářské společnosti.
Existuje několik verzí toho, jak se příběh Daiquiri začal psát. Co je však jisté, je, že se tento míchaný drink stal v průběhu let a desetiletí ikonou a dlouhodobě zaujímá pozici celosvětově nejoblíbenějšího koktejlu na bázi rumu. A to zcela oprávněně, neboť jednoduchost tří jeho složek – rumu, cukru a limetky – v sobě skrývá osvěžení, které neomrzí.
V jednoduchosti je krása, volba jednotlivých ingrediencí může přesto vést k velice odlišnému výsledku. Jinou chuť Daiquiri dostaneme, pokud použijeme řepný, nebo třtinový cukr, cukr vyrobený z datlí, čiroku, nebo z javoru. Svou roli sehraje i výběr limetky. Zásadní ingrediencí, o jejíž volbě je třeba přemýšlet, je samozřejmě rum. Rum z jedné země bude zákonitě odlišný od rumu ze země druhé. Venezuelský rum Diplomático Planas má ovocnou, krémovou chuť a vůni plnou kávy a kokosu. Je lahvován při síle 47 %, což je dalším pozitivním atributem pro míchané drinky. Jde o blend až 6 let starých rumů, které jsou před stáčením do lahví filtrovány přes dřevěné uhlí. Tento proces stojí jeho za světlou barvou. Zmíněné charakteristiky, věk i barva rumu Diplomático Planas činí při jeho použití Daiquiri nezapomenutelným.
Daiquiri není však jen spojením „svaté trojice“ rum – limetka – cukr, představuje i kulturní element, který v minulosti učaroval mnoha známým osobnostem. Bylo nejoblíbenějším drinkem například prezidenta Johna F. Kennedyho. Pokud by ale Daiquiri mělo mít svého „ambasadora“, byl by jím zaručeně americký spisovatel Ernest Hemingway. Daiquiri miloval a jeho ideální podobu poeticky přirovnával ke zpěněné hladině moře, kterou brázdí loď rychlostí 30 uzlů. Poprvé ho ochutnal v baru Floridita, do kterého primárně přišel kvůli tomu, aby si odskočil na záchod, zatímco se procházel po rušné havanské ulici. Aby nevyvolal dojem, že přišel pouze na toaletu, objednal si koktejl, který před sebou měla většina přítomných hostů. Daiquiri mu okamžitě zachutnalo, ale prohlásil prý, že by jej preferoval bez cukru a s dvojitou dávkou rumu. Hemingway zvěčnil Daiquiri v románu Ostrovy uprostřed proudu, v němž hlavní postava malíř Thomas Hudson vzpomíná na ty skvělé ledové kombinace, které klouzaly do krku zvolna jako ledovec na čerstvě napadaném sněhu. Neopomněl ani zdůraznit, že v nich nebyl cítit téměř žádný alkohol. Tedy dokud jste jich nevypili alespoň 6 nebo 8.
