Je samorost, workoholik, když chce, a hlasitý kverulant, pokud se mu něco nelíbí. A přitom jeden z nejchytřejších lidí, s jakými jsem se setkal. Vražedná kombinace, zvláště když si sedával k jednání naproti distingovaným bankéřům, které dokázal spolehlivě zvednout ze židle.
Začíná podnikat jen se dvěma tisícovkami dolarů v kapse, vydělaných v Kanadě. Je rok 1990 a on stojí v malebné západočeské krajině v Rybnici u Kaznějova. A právě tehdy si slíbí: „Tady postavím svoji první továrnu!“
Sen si plní už za rok. „Když jsem otevřel svou první továrnu, byla to směs nadšení, étosu, očekávání i zadostiučinění,“ vzpomíná Ing. Tomáš Březina. „Nejdříve jsme nesmírně těžce sháněli peníze, pak rok stavěli. Ty pocity byly odměnou za celou širokou rodinu i za naše předky, protože moje i manželčina rodina byla těžce postižena bývalým režimem.“
BUDU MLUVIT JEDNODUCHOU ČEŠTINOU
Místo nesrozumitelných manažerských bichlí jste sepsal pro své zaměstnance a klienty srozumitelné a přitom svérázné firemní „Desatero“. Vím, že vzniklo v roce 2003 jako Vaše přednáška pro americké studenty MBA z Richmondu, kteří přijeli do ČR studovat rozvíjející se trhy. Když uspějete v prezidentských volbách, nepřeřadíte na „řeč politiků“?
Chápu, že je těžké pochopit politiky, kteří mluví nesrozumitelnou vědeckou mluvou. A říkají odborné nesmysly. A bojí se říct věci tak, jak jsou. Nemám rád ty, kteří neříkají věci narovinu. Mám plné zuby politické korektnosti. Chci mluvit ke všem. A chci mluvit jednoduchým českým jazykem.
O čem s nimi chcete mluvit především?
Třeba o neskutečné byrokracii v Česku. Neustále přibývá zbytečných požadavků, norem, razítek a kontrol. S tím drakonicky přibývá lidí, kteří toto provádějí. Žádná vláda s tímto trendem nepohnula. Dnes je to však již nezbytné, protože stávající stav již absolutně limituje českou ekonomiku, náš rozvoj, prosperitu. Musíme podniknout konkrétní kroky. Musíme všichni znát skutečný stav věci, přesná data.
Neporazí je to?
Možná, ale není jiné cesty. Málokdo ví, že od devadesátých let rok od roku klesá počet lidí pracujících v produktivních oborech. Celkově jde o statisíce lidí. Naopak, počet lidí pracujících ve státních službách – úředníci, justice, veřejná správa, vzdělávání, zdravotní a sociální péče atd. – trvale roste. Rovněž o statisíce lidí. Jde přitom o ekonomický nesmysl. V ukazateli HDP na obyvatele jsme cca 2 krát chudší než Němci, Rakušané, Francouzi, 3 krát než Američané, 4 krát než Švýcaři… S popsaným stavem a trendem produktivní a neproduktivní zaměstnanosti nemáme naději dosáhnout na prosperitu a úroveň popsaných států.
ŘEŠENÍM JE DRUHÁ TRANSFORMACE
Po diagnóze ale musí přijít návrh léčby…
Recepty samozřejmě existují, snad je i někteří politici znají… Bohužel naprosto nic nedělají. Protože recepty a řešení jsou tzv. politicky neprůchodné, což je jinotaj pro bonmot: „Začnu toto prosazovat a již nikdy nebudu zvolen. Tak raději, „národe do chudoby“!
Jsme malý stát, který má dnes i s migranty necelých 11 milionů obyvatel. Světové metropole mají obyvatel násobně více. A přitom je řídí jen jediný starosta. My máme „k uřízení“ státu 14 vlád! Centrální a regionální. K tomu stovky zřízených a „funkčních“ úřadů. Všichni mají svoje agendy, a na pomoc přes 8 tisíc zákonů. Jen jejich přečtení by zabralo každému z nás dva roky života! A teď v tom žijte, pracujte, roďte a vychovávejte děti…a relaxujte. Mám strach, že až si toto čtenář přečte (a uvěří), tak zkolabuje…
Anebo se bude chtít vyléčit…
Doufám. Řešení tohoto neblahého stavu je podle mě „Druhá transformace“ České republiky. A zadání je v podstatě velmi jednoduché. Buď s výše popsaným něco provedeme a začneme měnit strukturu české ekonomiky, české zaměstnanost… a vykročíme konečně k prosperující ekonomice – s hlubokým pochopením problému a proč to děláme. Anebo ekonomika sama začne měnit naše životy. Samozřejmě k výrazně horšímu. Žádný „ekonomický nobelista“ a již vůbec ne nějaký pop ekonom ze zahraniční banky tomu svým vyprávěním po kavárnách a médiích nezabrání.
