V roce 2026 si Vídeň připomíná 250. výročí jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí světa – Albertiny. Od svého vzniku se tato galerie stala symbolem umělecké excelence a inovace, a to nejen díky své slavné grafické sbírce, ale také díky rozsáhlému spektru maleb, soch a moderního umění, které dnes tvoří její expozice.

Původně zaměřená na grafiku se Albertina postupně rozrostla v univerzální muzeum, které uchovává více než 65 000 děl, zejména umění po roce 1945. Významnou roli v jejím rozvoji sehrály dary a zápůjčky, jež proměnily sbírku a umožnily prezentovat díla světových mistrů široké veřejnosti. Výročí 250 let Albertiny je v letošním roce oslavováno řadou výstav.

1. Honoré Daumier v Albertině: Velké umění, které rozesměje…
Honoré Daumier byl geniální karikaturista a malíř, který předběhl svou dobu – a přesto vyšel z módy. Neprávem, jak dokazuje zdařilá výstava v hlavním objektu sbírek Albertiny v centru u Opery.

Zastřelený muž na podlaze, v bílé noční košili prosáklé krví. Jeho hlava se stále ještě opírá o postel, ze které ho kdosi vyrval. Vedle něj převrácená židle, na okraji obrazu tvář starce, rovněž zabitého. A v šeru pozadí divák zahlédne další dvě mrtvá těla, ženu a dítě. Vojáci civilní gardy povraždili celou rodinu, stejně jako všechny ostatní obyvatele domu, jen proto, že z jednoho okna zazněly výstřely během politických nepokojů v Paříži roku 1834. Pod lithografií nebylo žádné vysvětlení, jen datum a adresa. Více nebylo třeba: „Rue Transnonain“ se v celé Francii stala symbolem brutální vlády „občanského krále“ Louise-Philippa.

Michelangelo karikatury
Možná je třeba začít právě zde, u několika opravdu vážných, ponurých námětů, abychom pochopili a mohli ocenit, jak krutě byl zaplacen hořký smích, drzý humor a jemná ironie, jimiž Honoré Daumier komentoval svou dobu prostřednictvím kresby. Tento „Michelangelo karikatury“, jak byl současníky nazýván, nastavoval ostrým perem a neúplatným humorem své době zrcadlo, pranýřoval zneužívání moci a sociální nespravedlnosti. Jeho nekompromisní kritika ho opakovaně přiváděla do konfliktu s cenzurou, za svobodu umění dokonce skončil ve vězení. Jako bystrý pozorovatel však Daumier zároveň zobrazoval i každodenní život v moderním velkoměstě Paříži. Teprve ke konci svého života mohl tento přesvědčený republikán se zadostiučiněním publikovat obraz jiné, alegorické mrtvoly: francouzské monarchie v rakvi.

Zrcadlo společnosti
V Albertině se dosud uskutečnila jen jediná výstava děl Honoré Daumiera, otevřeného republikána, který jako karikaturista zesměšňoval mocné. Konala se právě v době rakouské diktatury: zahájena byla 21. listopadu 1936, měla původně trvat do prosince, ale vzhledem k obrovskému zájmu veřejnosti byla prodloužena až do poloviny ledna 1937. V tehdejším čestném výboru – podle ředitele Albertiny Ralpha Gleise – zasedal i Kurt Schuschnigg, kancléř austrofašistického Ständestátu, ( „Stavovský stát“) režimu, který kombinoval prvky italského fašismu s konzervativním katolicismem, ale vyznačoval se odporem k nacismu i socialismu.

Asi není úplnně náhodou, že se nyní, o 90 let později, v Albertině opět koná retrospektiva Daumierových děl – s podtitulem „Zrcadlo společnosti“. Výstava, vynikajícím způsobem koncipovaná kurátorkou Laurou Ritter, odkazuje na současnost: ‚Politická situace je nestabilní, bezohledná klika zneužívá svou moc, ekonomika prochází krizí (…) Popis poměrů ve Francii 19. století působí podivuhodně současně. Daumierovo vypořádání se zásadními otázkami, jako je svoboda projevu a tisku nebo individuální politické angažmá, dodává jeho umění nadčasovou aktuálnost, která přetrvává dodnes.

Díky významným zápůjčkám je nyní francouzský umělec prezentován v novém světle. Kromě četných litografií a kreseb jsou vystaveny také jeho slavné obrazy a sochy. Vše doplňuje zajímavý animovaný film věnovaný Daumierovu dílu, který vychází z nápadu Lindy a Paula McCartneyových a jehož hudbu složil Paul McCartney.

Daumier fascinuje jako precizní pozorovatel brilantní kreslíř a výstižný vypravěč. Velké oblibě se těší kromě jeho maleb a soch více než 4 000 litografií, které vytvářel pro různé pařížské časopisy. Svými angažovanými karikaturami se stal svědomím éry převratných změn: Zásadní události, jako byly revoluce v letech 1830 a 1848 a Prusko francouzská válka 1870/71, ovlivnily jeho století stejně jako hluboké sociální změny. Daumier doprovázel dlouhou cestu Francie od monarchie k republice kritickým, ale vždy hluboce lidským pohledem na poměry tehdejší doby. Zaměřoval se na dění v politice, justici a kultuře. Kromě toho komentoval s jemným humorem moderní život ve velkoměstě v období změn nebo každodenní problémy obyvatel.

Od poloviny 40. let 19. století vytvořil také řadu plastik a stále více samostatných kreseb a maleb, které svědčí o jeho obrovské tvůrčí expresivitě a citlivosti. Výstavu lze vidět do 25. května v Albertině.

2. Moc, uznání, kapitál : dary v Albertině Klosterneuburg u Vídně
„Donated with love“ v Albertině Klosterneuburg (předměstí Vídně) je poctou všem jejím mecenášům. Ti ze svých darů těží nejen z daňového hlediska.

Díky, díky, díky – to je poselství nové výstavy ze sbírek v Albertině Klosterneuburg, prohlásila při zahájení výstavy kurátorka Angela Stief. Na dvou podlažích je zde k vidění 115 děl, většina z nich jsou dary galerii. U příležitosti 250. výročí Albertiny je výstava „Donated with love“ poctou všem jejím mecenášům. Bez těchto velkorysých darů by totiž Albertina nebyla tím, čím je dnes. Teprve dary také zápůjčky proměnily původně grafickou sbírku v dnešní nejznámější rakouské muzeum. Patří k němu 65 000 děl, především umění po roce 1945.

Důležitý základ tvoří dar sbírky Essl z roku 2018 se 1323 díly. Přispívají však i samotní umělci: americký malíř Alex Katz, stálý host mnoha výstav Albertiny, věnoval muzeu celé své grafické dílo. Ikona amerického pop-artu Roy Lichtenstein je zastoupena 95 díly, včetně kreseb a modelů soch. Také Erwin Wurm, Valie Export, Georg Baselitz a Katharina Grosse byli velkorysí.

Takové dary už podle Stief vyvolávají efekt sněhové koule. Stále více umělců, galeristů nebo správců pozůstalostí se na ni obrací. Každý rok přispívají obchodníci s uměním, například Amir Shariat. V aktuální výstavě je od něj k vidění hned pět nástěnných prací rakouského umělce Rudolfa Polanszkyho, narozeného v roce 1951 a dodnes značně nedoceněného.

Co motivuje umělce, obchodníky nebo soukromé osoby k darování? Umělci často uvádějí touhu být zastoupeni ve Vídni, respektive v tak prestižní instituci, jakou je Albertina – tento kontext zvyšuje hodnotu díla. Podobně je tomu u obchodníků nebo nadací: muzeum je považováno za důležitou provenienci, což může zvyšovat prodejní ceny.
Francouzský sociolog Pierre Bourdieu vysvětloval, že dary umění nejsou projevem altruismu, ale strategickým krokem v uměleckém světě, při němž se ekonomický kapitál přeměňuje na symbolický. Často se k tomu váže i smlouva, že darované dílo bude vystaveno. Díky svým vysokým a otevřeným prostorám je Albertina Klosterneuburg ideálním místem, jak zdůraznila Angela Stief . V červnu, prozradila, bude výstava ještě rozšířena, a doplněna letní slavností.
Donated with love, Albertina Klosterneuburg, An der Donau-Au 1, čt. a ne., 10 – 17 hod.