Cesty nezávislých hodinářských ateliérů jsou nevyzpytatelné a stejně tomu je u mohelnické společnosti One Man Company. Po boku výroby nových hodinek, jako byl nedávno uvedený soudkovitý chronograf, pracoval její jediný hodinář a klenotník Luděk Seryn na usazení starého automatického chronografu Heuer Calibre 12 do zcela nového avantgardního pouzdra Nolanus. No a nově se dostal i k restaurátorské práci. Do jeho ateliéru totiž zavítaly zlaté kapesní hodinky, které na začátku 20. století vyrobila věhlasná značka Invicta ve švýcarském La Chaux-de-Fonds, ve kterém od roku 1837 sídlila.
Kapesní hodinky Invicta ze zlata disponují komplikovaným mechanickým strojkem s manuálním nátahem. Ten nabízí plný kalendář, takže jeho modřené ručky indikují datum, jméno dne a měsíce, který doplňuje ukazatel lunárních fází na pozici 6. Nechybí také sekundový chronograf využívající centrální modřenou ručku. K indikaci přesného času pak slouží mimostředně umístěná sekundová ručka doplněná dvojicí dekorovaných ruček určující minuty a hodiny. Poslední perličkou celého díla je čtvrťová repetice, akustická komplikace, která na vyžádání pomocí kladívek a gongů odbije přesný čas rozdělený po hodinových a čtvrthodinových intervalech.
Hodinky bohužel potkal před 2. světovou válkou smutný osud, stejně jako o něco později jejich původního majitele. Obě víčka byla totiž odlomena a zlato z nich roztaveno a později směněno za obživu při nemilosrdném přesunu do koncentračního táboru. Zbytek kapesních hodinek však zůstal uschován v přátelské sousedské rodině, a právě její potomek letos oslovil mohelnického hodináře s prosbou o pomoc s jejich opravou.
Rodinná památka s ohromnou nostalgickou hodnotou a silným příběhem se po více než 70 letech dočkala zpátky svých víček. Ty zhotovil zručný Luděk Seryn ve svém ateliéru z růžového 14kt zlata (585/1000) a jejich celková hmotnost dosáhla 40 gramů. Víčka byla vymáčknuta podle předem připravené matrice, což nebyl zas tak lehký úkol, neboť každé víčko muselo být tvořeno samostatně – jejich profil je totiž různý. Nově také musely vzniknout pantíky obou 0,4mm broušených a následně leštěných víček. Šoupátko spouštějící repetici a tlačítko ovládající funkce chronografu pak byly doleštěné, aby ladily s novým leštěným pláštěm. Předvýroba profilů, testování ve stříbře a zkouška technologického postupu pro zhotovování víček a pantů trvala déle jak třicet hodin, přičemž jejich finální výroba zabrala ještě o něco déle.
Cena této opravy vycházela z množství využitého materiálu, který byl přátelsky účtován, a to ve stejné cenové hladině, jako při výrobě šperků. Dvě nová víčka tak vyšla na 65 000 Kč.
Dvě videa poodkrývající detaily jsou ke stažení zde:
