Je s podivem, že je v naší zemi na trhu stejně kompletní nabídka dokonalých aut, hodinek, či designového zboží, jako v kterékoliv jiné západní zemi na světě. Staví u náš vedle českých i etablovaní zahraniční architekti, vedle čekého vína si můžemě zvolit z nepřeberné nabídky z Itálie, či Francie a skvělá Škoda Superb se musí měřit s Audi, BMW a Mercedesem, ale v oblasti výtvarného umění se z nepochopitelných důvodů přešlapuje kolem lokální scény. Samozřejmě jsou čeští malíři jako například Kupka a Šíma, či Grygar se Sýkorou zaručenou kvalitou, ale světová scéna je přece jenom podstatně širším a nesrovnatelně bohatším obzorem, než si nezasvěcený sběratel umí představit. O rozšíření obzoru o kvalitním umění vznikajícím i za našimi hranicemi se pokusí výstava nazvaná 8 evropských konkrétistů. Jedná se představení vybrané skupiny autorů z oblasti takzvaného konkrétního umění, bez výjimky již velmi dobře etablovaných klasiků, kteří budou reprezentováni svými typickými díly a tím vznikne i velmi zajímavý dialog ze společné prezentace.

Alberto Biasi je reprezentantem opticko-kinetického umění, v šedesátých letech zakládal v Itálii velmi významnou skupinu Gruppo N a po jejím rozpadu se z jejích členů vyprofiloval jako nejvýznamější autor s mezinárodní prestiží.

Tvrobu Milana Dobeše z Bratislavy není třeba zvlášť představovat. Tento umělec se nemalou měrou zasloužil o uznání současného umění tehdejšího Československa ve světě a jeho objekty, či obrazy pracují rovněž s pohybem a optickou iluzí, jako u Alberta Biasiho. V ateliérech v německém Düsseldorfu a nedaleko Říma tvoří malíř Ulrich Erben, jehož obrazy pracují s kontrastem vznikajícím ze sousedství barev, které autor nanáší v mnoha vrstvách, dokud nedosáhne hledaného valéru. Malíř působil dlouhý čas jako profesor na prestižní akademii v Düsseldorfu a již od osmdesátých let se mu dostává mezinárodního uznání i zastoupení ve sbírkách.

Hans-Jörg Glattfelder se narodil ve Švýcarsku, ale záhy začíná tvořit v Itálii, USA až se nakonec usídlil v Paříži. Maluje rafinované geometrické konstrukce pracující často s určitým subjektivním klamem a ty pak potřebují ke své úplnosti i nepravidelný a malbě odpovídající tvar obrazu.

Českým umělcem ve skupině je Milan Grygar. Jeho individuální přístup k tvorbě, radikálnost a nadčasovost projevu ho zaslouženě zařazují na absolutní špičku nejen u nás, ale autor je uznávaným pojmem v celoevropském kontextu.

Přísná, avšak i velice obsažná geometrie a práce s kontrastem černé s bílou jsou typickými výrazovými prvky dalšího italského klasika, kterým je Marcello Morandini. Jeho vedoucí pozice na italské scéně je ještě podtržena velkým zájem ze strany německým, švýcarských, či holandských muzeí a jako sochař též realizoval spoustu důležitých zakázek v architektuře. Dario Pérez-Flores žije a tvoří od konce šedesátých let v Paříži a se svojí typickou tichostí a skromností úspěšně vystavuje své precizní geometrické asambláže v nejetablovanějších galeriích jak ve Francii, tak v Evropě a USA.

Německý klasik Klaus Staudt je představitelem systematické abstrakce a jeho převážně bílé objekty v sobě snoubí lyrický, až romatický obsah s typicky konstruktivistickou přesností. Jeho tvorba je zastoupena v mnoha důležitých institučních i soukromých sbírkách.

Tyto autory a jejich díla můžete obdivovat v Galerii Petr Žaloudek v pasáži Černá růže v centru Prahy a sami se přesvědčit o kvalitě vystavovaných obrazů a objektů. Vernisáž výstavy je 27. února v 18.00 hodin a výstava trvá do 20. dubna.