Pokud se něčím proslavila oblast německého Černého lesa, tak jsou to právě hodiny a hodinky. Právě z těchto míst totiž pocházejí „švarcvaldky“, tedy kukačkové hodiny. Jenže jejich věhlas je dávno ta tam a tak se místní společnosti v posledních dekádách soustředí na hodinky kapesní a náramkové. Tou jednoznačně nejslavnější je značka Junghans, jejíž sláva jen tak neodezní a příští rok si připomene už 155 let své existence. V jejím rodném městě Schramberg jako by byla synonymem pro „hodinky“. Jenže nic není jen tak a léta dřiny by se v moderní uspěchané době mohla ztratit, a tak se značka rozhodla posílit své renomé novým muzeem, které bude mapovat její rozmanitou historii. Ne, že by to stávající nebylo dostatečně informativní nebo velké, ale vedení společnosti se rozhodlo využít dokonalou architekturu fabriky a využít kaskádovité prostory budovy s devíti terasami, ve kterých kdysi dávno pracovalo více než šest tisíc zaměstnanců. 
Současné muzeum je otevřené veřejnosti, je však nutné nahlásit svou návštěvu předem. Prostory se nachází v nejvyšším patře hlavní budovy, tedy přesně nad ateliérem Erhard Junghans, ve kterém vzniká prémiová produkce značky stavící na mechanických chronografech Seiko (ostatně jako TAG Heuer). Výjimku ovšem tvoří dva kalibry velmi podobné architektury, jenž vznikly in-house a to v rámci oslav 150 let existence značky. Jejich výroba však bude pokračovat – otázkou zůstává, kdy se jejich skvostného provedení dočkají sběratelé v další dvanáctikusové limitované edici, kterými se ateliér proslavil.
Prozatimní muzejní prostory však dokáží reprezentovat historii celého kraje více než důstojně. Zatímco úvodní část mapuje vše od prvních dřevěných hodin, přes vývoj mechanických strojů hodin z mosazi, až po první pokusy s elektronikou nebo budíky, část druhá zaujme podrobně vysvětlenou expozicí mapující historii sportovních časoměrných přístrojů. I na tomto poli má totiž Junghans zkušenosti, a to takové, že dokonce dodával své přístroje na Olympijské hry v Mnichově. Třetí část už se věnuje samozřejmě bohaté a rozmanité tvorbě místních hodinářů, kteří přihlásili během historie značky mnoho patentů. Vždyť v roce 1951 byla značka Junghans největším producentem chronometrů v Německu a třetím největším na celém světě a stála také u vývoje prvních radiem řízených hodin i hodinek.
Je to také design, kterým muzeum značky láká. Junghans byl totiž jednou z prvních značek stojících u moderního zrodu retro vlny. Během ní znovu německá značka obnovila linii Meister z roku 1936 a také kultovní prezentaci uměleckého směru bauhaus v podání nestárnoucí řady Max Bill. Ten pro značku navrhl slavné kuchyňské hodiny s minutkou už v roce 1956, přičemž od roku 1961 začaly vznikat i náramkové hodinky, které se dodnes snaží kopírovat konkurence pod různými jmény, renomé značky je však v tomto ohledu natolik silné, že nemají šanci uspět. Zajímavou epizodou je také vzhled pilotních chronografů, které značka vyvíjí už šedesát let, případně již zmíněné radiem řízené hodinky a hodiny. Jen málo lidí ví, že za nimi stojí stejný designér, který má na svědomí produkty Apple. Steve Jobs si totiž neoblíbil pouze hodinky Porsche Design, ale patřil k vizionářům obdivující technologie a moderní design Junghans. 
