Občas je komplikované narazit na šikovného hodináře, který si dokáže najít čas na restaurování rodinných památek. Ještě před pár lety se o tikající starožitnosti staral Martin Brož – ten si však založil vlastní hodinářskou značku a na restaurátorské aktivity mu nezbyl čas. Opravný servis Knespl & Majzlík je v současné době v jednom kole. Stejně tak je tomu například v hodinářství Koscom, kde se o historické klenoty svých zákazníků dokáží velmi dobře postarat, ale například na stolní hodiny zde náhradní díly neskladují. Na koho se tedy obrátit při snaze oprášit rodinné hodiny a hodinky? Objevili jsme pro vás Hodinářství Vyšehrad, které navazuje na tradici, která se zde píše už 80 let. Na naše otázky tak zde odpovídala dvojice Zdeněk Rott a Faruk Mahrezi.

Vyučili jste se relativně nedávno a nemáte za sebou tak dlouhou praxi jako jiní hodináři. Přesto opravujete vše od velkých hodin až po ty kapesní a náramkové. Na co vše si troufnete?
F: Sice jsem se vyučil nedávno, praxi v opravách hodinek však mám delší než pouze od vyučení. Hodinky, stejně tak i menší mechanické budíky či kapesní hodinky, opravuji cca 10 let, fascinují mě však od malička. Opravoval jsem je příbuzným, známým, kamarádům a samozřejmě i své hodinky v mé soukromé sbírce. U starožitných kapesních hodinek či starších náramkových, stejně tak i moderních hodinek značek Seiko, Orient, Triumph, Doxa, Rolex, Omega, Lanco, Zenith, Poljot, Raketa, Vostok, Prim, atd. provádíme celkové opravy (tj. kompletní demontáž strojku, čištění, sestavení, mazání a regulace chodu) zcela běžně – je to náš každodenní chleba. Stejně tak výměny sklíček, per, leštění a čištění pouzder i tahů. Jen u některých značek máme problém s přístupem k náhradním dílům. To však sdělíme zákazníkovi při přijímání hodinek do opravy. Servisujeme i hodinky s válečkovým krokem. Tam nastávají komplikace, pokud je poškozená hřídel setrvačky či krokové kolo. Dnes se již nedá sehnat náhradní a nejčastěji užívané již nikdo nemá. Výrobu tohoto komponentu nejsme schopni udělat či zajistit. Tudíž v tomto ohledu oprava závisí na tom, do jaké míry je strojek poškozen či opotřeben.
A co náramkové hodinky nedávné produkce, kterým již vypršela záruka poskytovaná dovozcem?
F: U většiny zvládáme běžný pravidelný servis, výměnu sklíček, výměny setrvačky, pera, atd. U výměny je však důležitá opět možnost přístupu k náhradním dílům. Pokud je možné díly sehnat, uděláme maximum, abychom opravu provedli. Často jsme schopni zajistit opravu hodinek, kterou i autorizovaný servis odmítl, protože se konkrétní model do ČR nedovážel, nebo je natolik starý, že autorizovaný servis již nemá díly skladem. Nedávno jsme takto opravili strojek a dokázali sehnat sklíčko na Omega Seamaster Cosmic 135.017SP, zachránili jsme hodinky Seiko s kalibrem 6206B, kde jsme opravili nejen problém se samonátahem, provedli celkovku a zprovoznili zanedbaný strojek, ale ze zahraničních zdrojů získali i originální sklíčko – konkrétně přišlo až z Argentiny. Zcela běžně provádíme „celkovky“ na Prim cal. 51/51,66,68,96, tj. těch které se běžně prodávaly ještě před rokem 1989. Prim Sport II patří k mým oblíbeným ať už pro svou jednoduchost a životnost, tak i z nostalgie, poněvadž to byly první mnou zcela opravené hodinky a myslím, že v České republice i ve světě jsou nedoceněné. Co neprovádíme zcela v naší režii, jsou opravy chronografů, ať se jedná o jakoukoli značku. To je ještě mimo naše schopnosti a narovinu přiznávám, že takové opravy provádí naši „spřátelení“ a zkušenější nezávislí kolegové hodináři. Je to však pro mě osobně další cíl k dosažení.

Z: Jak již říkal kolega, opravdu jsme se vyučili nedávno, ale zkušenosti s jemnou mechanikou mám vlastně celý život. Mým hlavní oborem je elektrikařina. Již od dětství jsem si hrál se vším, co se mi dostalo pod ruku a žádná hračka či autíčko, nezůstalo ve stavu, v jakém bylo zakoupeno. Velkou životní zkušenost jsem získal ve firmě, která šila potahy do automobilů, ve které jsem začal pracovat jako seřizovač šicích strojů a skončil jako vedoucí údržby. Zde jsem se setkal s opravdu jemnou a přesnou mechanikou. Ale abych se vrátil k hodinám. Ty mě fascinovaly vždy. Dostaly se mi do ruky jedny staré čtvrťové nefunkční hodiny, rozhodl jsem se, že je dám dohromady. První fáze opravy – rozebrání, šla jak po másle, ovšem další část – sestavení, už tak slavné nebylo. Ale povedlo se a padlo rozhodnutí, že to takto dělat nejde. Začal jsem hledat nějaký kurz a objevil jsem učiliště. Jelikož z jedněch hodin se již stala sbírka různých starých hodin a z letmého zájmu se stal velký kůň, dal jsem si přihlášku do Jihlavy. A tak jako kolega jsem několik let čekal. Oproti němu mě fascinují větší stroje. Tak jak říkáme zákazníkům, pan Mahrezi dělá hodinky od ničeho po kapsu a já, od budíku po věž. A na co si troufneme? Každá oprava je výzva a každá oprava nás posouvá o kus dál. Tam kde nám chybí zkušenosti, tak tam to doháníme nadšením a zručností. Třeba v mém oboru, když narazím na nějaký zádrhel, při kterém potřebuji speciální pomůcku, tak si ji navrhnu, vyrobím a jede se dál.
Co vás vedlo ve vašem věku k absolvování hodinářského učiliště? Koneckonců od základky je daleko…
F: Sběratelství hodinek se v naší rodině věnuje můj otec, jehož oblíbenými značkami náramkových hodinek jsou Rolex, Omega, IWC, u těch „větších“ pak např. Jeager-LeCoultre – ATMOS. Takže s hodinkami jsem byl ve styku od malička. Některé z nich se mi do rukou dostaly již v dětství a troufl jsem si do nich nakouknout. Většinou to nedopadlo dobře a tatínek si to pak se mnou vyřídil po svém. Nicméně už tehdy jsem mikrokosmu malých koleček propadl a fascinovala mě jemná mechanika. Když jsem se rozhodoval po základní škole, kam dál, tak iniciativu převzali rodiče a díky dobrým výsledkům na ZŠ bylo rozhodnuto, že to bude gymnázium, které jsem následně absolvoval s vyznamenáním. To předznamenalo nástup na vysokou školu. Hodinařina tak zůstávala mým koníčkem. Nakoupil jsem literaturu i nástroje a jako samouk v ní dělal první krůčky. Zřídil jsem si malou dílničku nejprve ve sklepě u rodičů a po přestěhování k mé nynější manželce druhou, tentokrát však na půdě. Takže mě to k hodinařině táhlo od malička, jen k tomu nebyla příležitost. Ta se naskytla až takto v relativně pozdějším věku. Hodinářství se navíc dá v ČR studovat jen v Jihlavě, kde je velmi omezený počet míst a já osobně na možnost přihlásit se a vyučit se čekal 5 let. Když se mi po této době ozvali s nabídkou, zda mám stále zájem, tak jsem byl už ve zcela jiné životní situaci (ať už profesní, tak rodinné). Neváhal jsem však na tuto možnost kývnout, přestože to znamenalo citelný zásah do chodu celé domácnosti, potažmo rodiny a způsobu trávení volného času (vybral jsem si na školu veškerou placenou i neplacenou dovolenou) a přiznejme si i z finanční stránky to nebylo nic levného – hradí se školné, ubytování atd. po dobu výuky. Díkybohu, manželka se mnou stále je, i když to pro ni bylo velmi těžké strávit, za což jí patří můj obdiv. Proto by bylo smutné, kdybych hodinařiny, poté co jsem jí obětoval, zanechal bez dalšího využití. Opustil jsem následně kvůli ní i své zaměstnání a začal se svým kamarádem novou životní etapu, kterou dle české legislativy bez výučního listu nelze provozovat.

Z: Jak jsem již říkal, jemná mechanika mě provází celým mým životem, ale rozhodujícím bylo objevení světa ozubených koleček a vaček, který jsem objevil sice ve zralejším věku, o to víc mne tento tikající obor úplně uchvátil a vlastně změnil celý můj život, jak profesní, tak i rodinný. Bez zázemí mé manželky bych se tomuto oboru věnovat nemohl. No a pustit se profesionálně do hodinářského řemesla? To byla přece výzva.
Co vás nejvíce baví opravovat?
F: Jak již bylo řečeno, mám rád Primky, které dnes už opravuji takřka poslepu. Radost mám, když se mi na stole objeví starší hodinky Omega. Jejich nádherné zpracování, měděná barva starých strojků, dokonalost zpracování jednotlivých komponent, to je něco, co žádného hodináře nemůže nechat chladným – zejména pak např. cal. 551, 263, 601. Stejné platí o strojcích Rolex – cal. 3135, dámské 2035 / 2135. V těchto případech je patrné, že výrobce estetiku nedává na druhou kolej ani tam, kde to při běžném používání zákazník nevidí. Obecně lze pak říct, že z novějších strojků mám rád ETA a Unitas, které drží tradici švýcarských mistrů, při sestavování strojku vždy díly dokonale sednou a pasují na svém místě. A samozřejmě nesmím opomenout strojky a hodinky Seiko, které si svým zpracováním, řešením samonátahu, chodem i konstrukcí nezadají se svými švýcarskými konkurenty. A je dle mého názoru jedno, zda se jedná o základní modely Seiko 5, nebo dražší varianty. V případě této značky ze Země vycházejícího Slunce lze říct, že za své peníze dostanete vždy maximum, čeho je možné dosáhnout. Osobně vlastním víc jak 15 let dva modely Seiko se základním automatickým strojkem 7S26 (7S26-0520 a 7S26-02W0) a jedná se o nejspolehlivější hodinky pro každodenní použití, které mám. Naopak starší hodinky ruské provenience často vyžadují více trpělivosti, zejména pak boj s podloženými můstky setrvačky, úpravami dorazových kolíků kotvy, kolísající kvalitou zpracování jednotlivých dílů atd..

Z: Mám rád každý starý zašlý stroj, který již mnoho let někde ležel a já mu pomalu vracím život. Když pak tento stroj opravím a spustím a on ožije a ozývá se pravidelné tik-tak, jsem šťastný. Osobně bych si chtěl splnit takové přání. Rozchodit nějaký starý, nefunkční stroj věžních hodin.

Jak se váš ochod od jeho akvizice vyvíjí? Co se vše změnilo?
F: Obchod se od převzetí k 1. červnu 2017 vyvíjí dle našich představ, mohlo by to být samozřejmě lepší, ale nestěžuji si. Hlavní činností je i nadále servis hodinek a hodin, drobné opravy (výměny sklíček, řemínků, výměny baterií, renovace starých hodinek i hodin, atd.). Získali jsme stabilního obchodního partnera v podobě DesignTrade, díky němuž se nám podařilo nastartovat též prodej, přestože k plné spokojenosti v tomto ohledu máme před sebou ještě mnoho práce. Nově si díky němu u nás zákazníci mohou zakoupit hodinky značek Seiko, Lorus, Boccia, a Wenger. Dále můžeme nabídnout i německé náramkové hodinky značek Zepellin, a Junkers. Jako jediní v ČR dále můžeme klientům v kamenné prodejně prezentovat a nabídnout hodinky Luch a jejich tzv. jednoručky, které jsou svým designem vhodné jak pro mužské, tak ženské zápěstí a jejich nositel bude určitě vybočovat z běžné hodinářské produkce. Co se týče podejny samotné, tak v tomto ohledu došlo ke změně uspořádání vybavení v prostoru, kde se setkáváme se zákazníky a kde nás do budoucna ještě čeká výměna podlahové krytiny. Oproti stavu, který zde byl po mnohá desetiletí před námi, je tu více prostoru pro klienty, mohou se při čekání na svou opravu posadit na židli vyrobenou mým dědou.

Z: No jen sedím, poslouchám a souhlasím s Farukem. Ještě bych doplnil, že bychom rádi rozšířili prodej o sortiment starších hodin a hodinek. Takový antik.

V portfoliu máte také značku Seiko, jejíž renomé neuvěřitelně roste. Jaké máte nejoblíbenější modely? A jaké jsou nejoblíbenější historické?
F: Jak již bylo uvedeno, mám dva kousky ze stáje Seiko, které s oblibou nosím víc jak 15 let. Jedny mám od 9. třídy základní školy (7S26-0520) a byly to mé první automatické hodinky. Takže to jsou ty, ke kterým mám i vztah.

V budoucnu bych si rád pořídil do sbírky dva modely:

1. „Želvy“ PADI Diver (s Pepsi lunetou – jak jinak)
2. Grand Seiko – se strojkem 9S86 –Hi-Beat 36000 Z historických se mi líbí Seiko Marvel, které by měly snad být prvním modelem této značky vyvinutým od první skici a mající Seikem vyvinutý systém odpružení setrvačky (a její ochrany před poškozením nárazem), tzv. Diashock. Jejich jednoduchému designu nelze nic vytknout.

Z: Jak jsem již říkal, mám rád staré věci a s tím je spojen i styl hodinek. Líbí se mi jednoduchost. Oslovuje mě model Grand Seiko AutomaticHi-Beat SBGJ017.