Japonská kuchyně učarovala milionům lidí po celém světě. Kouzlo japonských pokrmů spočívá především v použití těch nejčerstvějších sezónních surovin, které jsou připravovány s typickou pečlivostí a smyslem pro detail. Jste-li vášnivými cestovateli a zároveň se pokládáte za milovníky dobrého jídla, pak vám můžeme zaručit, že návštěvou japonské Ósaky zabijete dvě mouchy jednou ranou!

Ósaka se mezi Japonci honosí pověstí kulinářského ráje, který dokáže uspokojit i ty nejmlsnější jazýčky. Již od 4. století bylo přístavní město důležitým obchodním centrem v centrální oblasti největšího japonského ostrova Honšú. Mezinárodní obchod, který zde po staletí vzkvétal, se projevil i v místní gastronomii, když umožnil ósackým kuchařům po staletí vstřebávat vlivy a chutě  z kuchyní takřka celého světa. Při večerní procházce rušnými ulicemi města tak můžete vedle sebe narazit na restaurace nabízející tradiční japonské, indické, korejské, thajské či italské pokrmy. Opravdovým kulinářským pokladem Ósaky jsou však pouliční stánky s tradičním rychlým občerstvením. Právě ony jsou jedním z důvodu, proč každoročně „kuchyni Japonska“, jak je město také nazýváno, navštíví více než 9 milionů zahraničních turistů.

Pouliční občerstvení

Obyvatelé Ósaky rádi tvrdí, že právě v jejich město obohatilo japonskou kuchyni o dva významné objevy. Tím prvním byly v padesátých letech minulého století instantní nudle, druhým objevem pak má být údajně japonská fráze kuidaore, neboli „jez, dokud neodpadneš“. Zatímco u instantních nudlí si můžeme být pravdivostí výroku zcela jistí, u fráze kuidaore si už tak jistí být nemůžeme, třebaže dokonale vystihuje návštěvu kteréhokoliv z místních stánků pouličního občerstvení!

Pouliční prodejce tradičního rychlého občerstvení můžete v Ósace najít téměř kdekoliv. Největší koncentrace těchto malých pojízdných oáz obžerství se však nachází poblíž městského centra ve čtvrti Dótonbori, jež proslula svou výstřední a bláznivou atmosférou. Historické kořeny této zábavní čtvrti plné restaurací, barů, divadel a heren pačinko můžeme vystopovat až do roku 1612, kdy zde začaly práce na hloubení stejnojmenného kanálu. V současnosti patří Dótonbóri spolu se sousední čtvrtí Namba, kde se nachází majestátní Ósacký hrad z 16. století, k nejznámějším symbolům města.

Jaká jídla vlastně můžu ochutnat?

Pouliční stánky s občerstvením nabízejí pestrou paletu tradičních japonských pokrmů, které jsou tradičně spojovány s obdobím letních kulturních festivalů a svátků v Japonsku. Naštěstí pro návštěvníky Ósaky jsou místní stánky otevřeny celoročně, takže si každý může dopřát lahodnou chuť „letního občerstvení“ nezávisle na právě probíhajícím ročním období. A jaké pochoutky si vlastně můžete v Ósace dopřát? Pojďme si je v krátkosti představit.

Kušikacu (cena 80 až 200 jenů za  špejli)

Kušikacu (známé také jako kušiage) je forma nám známého speciálně kořeněného grilovaného masa na špejli. Slovíčko kuši odkazuje na špejli, zatímco výraz kacu znamená smažená kotleta nebo obecně smažené maso. Kušikacu můžete okusit v nejrůznějších tvarech a formách a může být připraveno z kuřecího či vepřového masa, mořských plodů, a dokonce i sezónní zeleniny. Samotná příprava probíhá tak, že se nejdřív vybrané ingredience obalí ve vejci a strouhance, napíchnou na bambusovou špejli a poté prudce osmaží na rostlinném oleji. Cena jedné špejle se pohybuje kolem 80 až 200 jenů a v ceně je zahrnuto i případné dochucení chuťově výraznou sójovou omáčkou na vepřové maso. Mimo Dótonbori doporučujeme ochutnat kušikacu také ve čtvrti Šinsekai.

Okonomijaki

Okonomijaki na první pohled připomíná japonskou slanou variantu palačinky či pizzy. Hlavní složku tvoří mouka, vejce a zelí. Další ingredience přidá kuchař na základě vaší chuti či vybraného stylu přípravy. Mezi náplně patří například sýr, vepřové, kousky chobotnice či japonské rýžové koláčky moči. V Japonsku můžeme rozeznat 2 základní styly přípravy – ósacký a hirošimský. Pokud si budete chtít dopřát okonomijaki, tak vězte, že žádné dvě placky nebudou stejné, šéfkuchař vytváří pouze základ a vy si vybíráte, jaké ingredience má přidat do té vaší konkrétní porce. Cena této pochoutky se odvíjí od použitých ingrediencí a začíná na částce přibližně 700 jenů.

TIP: Vydejte se na zájezd do Japonska a poznejte místní, luxusní kulinářské umění. Zavedeme vás na kulinářská  místa, kam chodí místní a poznáme celou řadu památek.

Rámen

Rámen je sytá horká nudlová polévka často podávaná v miskách, jejíž konzumace je spojena s hlasitým srkáním a používáním jídelních hůlek. V japonské kuchyni jsou rozeznávány 3 základní druhy vývarů: šóju (sójový), miso (zelená fazolová pasta miso) a tonkocu (vepřový vývar). V závislosti na zvoleném vývaru a stylu přípravy může polévka obsahovat ještě další ingredience, jako je například vepřové maso, cibule, tofu či jarní cibulka. Cena jedné porce začíná zhruba na 600 jenech a může se lišit v závislosti na použitých ingrediencích.

TIP

Pokud byste rádi ochutnali rámen i v klasické restauraci, doporučujeme navštívit některou z poboček řetězce Kinrjú Rámen. Rámen připravovaný v těchto restauracích, které jsou snadno rozpoznatelné podle vyobrazení velkého zlatého draka nad vstupem, patří z hlediska poměru ceny a chuti k těm nejlepším v Japonsku.

Takojaki (cena přibližně 450 až 600 jenů za 8-10 kousků)

Takojaki patří v Japonsku mezi jednu z nejrozšířenějších tradičních pochoutek, které jsou servírovány ve stáncích pouličního občerstvení. Takojaki jsou lahodné kuličky z pšeničné mouky plněné kousky chobotnice, nakládaného zázvoru a jarní cibulky, které se připravují na speciální smažící formě. Hotové kuličky bývají servírovaný většinou po 4,6,8 či 10 kusech. Součástí servírování je také dochucení speciální omáčkou, která vzdáleně připomíná worcestrovou omáčku, majonézou a nakonec jsou kuličky posypány najemno nastrouhanou makrelou. Právě kousky makrely vlivem tepla sálajícího z čerstvě připravených kuliček vytváří iluzi tance. Cena jedné porce takojaki se v závislosti na počtu kousků obvykle pohybuje mezi 450 až 600 jeny.

Jakiniku

Slovo jakiniku v japonštině původně v 19. století označovalo grilované maso, jehož příprava vycházela ze západní kuchyně. V současnosti získal výraz jakiniku zcela opačný význam a je používán pro označení japonského stylu grilování malých kousků masa (velikostí jednohubek) a zeleniny, které jsou grilovány nad otevřeným plamenem za použití dřevěného uhlí. Na Západě bývá pojem jakiniku občas překládán jako japonské barbecue. Kromě stánků je jakiniku velmi populární v tradičních japonských podnicích zvaných izakaja, které vzdáleně připomínají české hospody. Pokud budete mít příležitost, určitě některou z izakají navštivte, cena za all you can eat jakiniku menu se pohybuje kolem 3 500 jenů na osobu.