V souvislosti s přechodem na nový standard DVB-T2 končí životnost některých televizí, tedy pokud si k nim nedokoupíte vhodný set-top box. V opačném případě musíte zainvestovat do celého úplně nového televizoru, což nebývá úplně levná záležitost. Některým lidem tak už pomalu dochází trpělivost a raději se poohlížejí po nějaké alternativě. Zkrátka si říkají, že k čemu by měli investovat do něčeho, co se každou chvíli mění, a navíc si na tom můžou pustit stejně jen to, co jim právě televizní stanice servírují. Jen u některých modelů televizorů s maximálně několikahodinovým zpožděním, případně s nastavením nahrávání, na které ale musíte myslet dopředu.

Jednou z těch alternativ, které se v tomto případě přímo nabízejí, je internetová televize, které se jinak říká IPTV nebo OTT. Rozdíl v těchto zkratkách spočívá v tom, že zatímco IPTV běží pouze v síti daného operátora, OTT je univerzálnější a váš poskytovatel připojení (ISP) nemá tolik možností, jak kontrolovat obsah, který se k vám dostává. V tomto článku pod pojmem „internetová televize“ myslíme obě kategorie bez rozdílu.

K výhodám internetové TV v porovnání s klasickým vysíláním patří hlavně možnost ovlivňovat to, na co se chcete dívat. Nabízené pořady si můžete pouštět řádově až týdny zpětně (například ke konci ledna si můžete připomenout silvestrovskou televizní zábavu), a vytvářet si tak vlastní program podle svých preferencí a časových možností. Plusem je také možnost pozastavení scény, případně i návrat ke scéně, kterou jste přehlédli nebo jste se na ni nesoustředili. A vše, na co se díváte, si navíc můžete nahrát do vlastního archivu.

Takže výhody internetové televize už známe, ale co k tomu všemu vlastně potřebujeme, tedy po hardwarové stránce? Především stabilní Wi-Fi připojení, jehož kvalitu můžete minimálně na své straně ovlivnit koupí dobrého routeru s dobrou propustností pro všechna zařízení. Ano, i tohle chce jistou investici, která však bude na rozdíl od jednoúčelového set-top boxu mnohem univerzálnější.

Vhodná síťová zařízení pro tyto účely jsou tzv. Wi-Fi mesh systémy, tedy sady pro bezdrátové Wi-Fi připojení, vhodné pro ty datově nejnáročnější scénáře, které si v rámci domácího internetu dokážeme představit. A souběžný on-line přenos videí na několik zařízení najednou k takovým scénářům rozhodně patří.

Velmi univerzálním řešením pro internetovou televizi je hybridní meshový Wi-Fi systém, který data dokáže přenášet nejen bezdrátově, ale také prostřednictvím stávajících rozvodů elektrické energie. Této technologii se říká powerline a její výhodou je možnost zřízení stabilního připojení i v místech, kam se bezdrátový signál sám běžně nedostane, ať už z důvodu vzdálenosti nebo kvůli technologickým omezením stavby (například železobetonové stěně či podlaze a podobně).

Zástupcem je např. TP-Link Deco P9 se třemi jednotkami, ke kterým lze operativně přikupovat další. Základní sada ale stačí na pokrytí celé domácnosti klidně i se zahradou, takže si svoje oblíbené pořady budete moci vychutnávat třeba i venku na terase. Jednotky spolu komunikují, a přitom podporují standardy AC1200 + AV1000, což znamená, že bezdrátový přenos mezi nimi probíhá rychlostí cca 1 200 Mbit/s, a po elektrické síti pak cca 1000 Mbit/s. Navíc díky přenosu po elektrických kabelech můžeme dosáhnout přenosové rychlosti až o 60 procent vyšší. Při takových rychlostech už se vám internetová televize sekat nebude. A pokud ano, kontaktujte svého poskytovatele internetového připojení, protože problém už bude pravděpodobně na jeho straně.