Medailér, rytec a výtvarník Asamat Baltaev je jedním z nejúspěšnějších designérů mincí v Česku. Na svém kontě má celou řadu vyhraných soutěží a úspěšných realizací včetně série Sedm divů světa pro Golden Gate.
Pocházíte z Čuvašské (Suvarské) republiky, která je součástí Ruské federace. Jak jste se ocitl v Čechách?
Všechno zavinili moji rodiče (směje se). Ke svému povolání jsem byl odmalička vedený tátou, který je rytec. To, že půjdu studovat do Čech, byl právě jeho nápad. V osmdesátých letech se byl v rámci výměny studentů podívat na uměleckoprůmyslovou školu v Turnově a byl nadšený z technického vybavení dílen, to v Rusku tenkrát nebylo. Proto když se rozhodovalo, kam půjdu na střední školu, byla to právě turnovská „šperkárna“. Mimochodem, tuhle školu vystudoval i můj mladší bratr, který teď v Petrohradě dál studuje kovařinu.
Tatínek byl prý na vás, co se týče práce, tvrdý a měl jste doma přísný režim…
To je pravda, ale chodil jsem do základní školy, která měla formu lycea. Šest dní v týdnu jsem bydlel ve škole, takže většinou se mi dařilo uniknout tátovu režimu. Přísnější to bylo o prázdninách, ty jsme v Rusku měli delší než tady v Čechách, protože jsme do školy chodili i v sobotu. Musel jsem brzy ráno vstávat a chodit pracovat do rytecké dílny, to trvalo až do mých dvaceti let.
A jak jste se dostal k mincím?
Po střední škole jsem dlouho přemýšlel, kam dál. Když žijete v Rusku a najednou se dostanete do Evropy, tak máte trochu zkreslené představy. Moji kamarádi si mysleli, že tu rychle zbohatnu a budu se mít dobře. Jenže ve čtvrťáku jsem si uvědomil, že se žádný zázrak nestane a zakázky se samy nepohnou. Mohl jsem se ale podívat do Jablonce do dílny a seznámit se s medaileřinou víc než v Turnově. To se mi zalíbilo. Ale pořád jsem měl v plánu utéct zpátky do Ruska.
Kdy jste dostal svou první zakázku a zjistil, že se tím můžete uživit?
V prvním ročníku jsem objevil soutěže České národní banky, díky klauzurám jsme mohli získat zakázky taky od České mincovny a Pražské mincovny. Finanční odměna byla lákavá, pro studenty to bylo docela dost peněz. Nebyla to ale hlavní motivace, moc mě to bavilo, hlavně kresba a vymýšlení kompozice. Prvními úspěchy byly medaile hradu Rabí a pak mince Liberecký krajánek.
Jste také autorem série mincí Sedm divů světa pro Golden Gate. Návrhy vznikaly asi před šesti lety. Je něco, co vám utkvělo v paměti?
Osobně se mi z této série nejvíc líbí mince Koloseum, má vypracované detaily, ale zároveň je jednoduchá a nepře- plácaná. Na klenbách se nám podařilo vytvořit krásný proof efekt. Dále bych chtěl vyzdvihnout minci Chichén Itzá, u které jsem zase trochu experimentoval. Dostal jsem nápad vymodelovat každou cihličku na pyramidě. To si užívám, když mám možnost modelovat strukturu
a jednotlivé detaily. Pravidla kompozice říkají, že objekty, které jsou daleko, mají být více rozmazané a předměty vpředu více ostré. Tady jsem si ale řekl, že řád nebudu respektovat, a detaily jsem vypracoval všude, a jsem za to moc rád, protože se mince velmi povedla.
Je pro vás lepší navrhovat celou sadu?
Rozhodně, taky je dobře, když sérii dělá jeden autor. Anebo, pokud je jich více, musí těsně mezi sebou spolu- pracovat, aby mince měly jednotný styl, který celá série vyžaduje pro svou celistvost. Původně mělo sérii o sedmi divech dělat několik různých medailérů, ale u druhé mince – Velké čínské zdi – se rozhodlo, že to budu dělat celé sám. Na Velkou čínskou zeď taky rád vzpomínám. Protože jsem po prvním návrhu dostal hned čtyři připomínky a už jsem začínal být trochu naštvaný (směje se). Ale musím říct, že výsledek, který z toho vzešel, je lepší než předešlé varianty, zpětná vazba tomu prospěla. Myslím, že se podařilo i to, že má mince východní atmosféru. Musím vám ale říct jednu příhodu. Mým velkým koníčkem jsou filmy. A když se na podzim roku 2019 v Praze a Liberci natáčel Spider-Man 2, začal jsem hledat cesty, jak se dostat blízko natáčení. Casting jsem prošvihl, takže nejdříve jsem nastoupil jako brigádník, který hlídal, aby do natáčecího prostoru nevstoupil někdo cizí. Jenže jsem zůstal prakticky za plotem a nikam jsem se ve skutečnosti nedostal. Šel jsem za svým šéfem, jestli u vedení agentury nezařídí, abych se mohl dostat blíž k placu nebo přímo do komparzu. Nejdřív se moc netvářil, ale pak si mě prohlédl a zeptal se, jestli jsem náhodou nepracoval pro Golden Gate. Když jsem mu to potvrdil, vzal mě za kamarádem, který mě po chvilce taky poznal, a pak vytáhl z kapsy minci Velká čínská zeď. Prý ji u sebe nosí pro štěstí. To se mi stalo úplně poprvé, že někdo s sebou nosí minci, kterou jsem navrhl. A díky tomu jsem se nakonec úspěšně dostal do komparzu a mohl vidět všechny hlavní herce naživo.
Když vás svět filmu tolik láká, neuvažoval jste o filmové animaci?
Je pravda, že mincím sice věnuji největší část svého času a mám tu práci rád, ale vnitřně se s tím úplně neztotožňuji. V oblasti umění se pořád hledám. Filmy, komiksy, animace, filmové plakáty, to všechno mě láká. Nedávno jsem dokončil semestr animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jsem rád, že jsem si to mohl zkusit, ale zjistil jsem, že to není nic pro mě. Musíte ten proces opravdu milovat, abyste to mohl v životě dělat jako svou hlavní práci. Musíte naanimovat každou vteřinu pomocí dvanácti až pětadvaceti obrázků. Na začátku jsem si myslel, že se v nějaké fázi používají počítače, ale ne, je to všechno ruční práce, až na výjimky ve 3D-animaci. Na minutovou animaci jsem musel vytvořit asi 2 000 skic, z nich jsem vybral 600–800 obrázků, které pak vytvořily film. Ujistil jsem se, že mě nejvíc baví vymýšlení koncepce a vzhledu.
Překvapuje nás, že celý proces vzniku mince se dělá ručně. Přes počítač to nejde?
Dá se to připravit na počítači, ale pak je otázka, jak to převedete do reálné podoby. Může to být 3D-tiskárnou, nebo přes CNC-stroje, ale je riziko, že mince nebude tak živá, bude uhlazenější, strojová. Hodně sleduji 3D-práce na počítači, které modelují digitální umělci, ale i když mají neuvěřitelně moc druhů štětců, stejně práce nevypadá tak živě jako ruční práce se špachtlí.
Češi si v posledních letech moderní numismatiku velmi oblíbili… Pozorujete v oboru nějaké trendy?
Mincovny se dnes snaží hodně experimentovat a posouvat vzhled stále dál. V módě je kolorování, ale i různé kameny zasazené do mince. Jsou to dobré nápady, ale často nejsou moc dobře kompozičně provedené. Mince nesmí vypadat přeplácaně. Nejvíc sleduji práce ze soutěží České národní banky a líbí se mi, že dnes vyhrávají více experimentální a jednodušší věci než dříve. Kdybych dnes přišel do soutěže s návrhem, se kterým jsem vyhrál před pěti lety, myslím si, že bych nezabodoval. Pokud se chcete prosadit a být v trendu, musíte pořád zkoumat, jaký styl měly mince před deseti lety a jaký mají dnes. Je to pro mě i pro ostatní medailéry velký trénink.
Jednou z nejzajímavějších vašich prací z poslední doby je stříbrná mince k výročí 80. narozenin Karla Gotta. Je v detailech velmi propracovaná. Jsou portréty vaší silnou stránkou?
Karel Gott je jeden z mých prvních portrétů, se kterým jsem spokojený. Snažil jsem se co nejvíc experimentovat se strukturou a vzhledem mince, aby podoba byla co nejvěrnější. Byla to pro mě obrovská výzva, věděl jsem, jak důležitá je to osoba nejen pro Českou republiku. Když jsem říkal rodičům, že pracuju na portrétu Karla Gotta, hned věděli, o koho jde. Pamatovali si ho ještě
z dob Sovětského svazu. Právě teď jsou pro mě portréty aktuální, snažím se jim věnovat víc.
Jaký je váš osobní vztah k mincím? Jste sběratel?
Jsem spíš sběratel svých vlastních mincí (směje se). Dostávám od mincoven autorské odražky. Mám ale
pár mincí, které jsem si koupil, protože se mi líbil jejich design. Mají pro mě zvláštní hodnotu, považuji je spíše za umělecké dílo, které vás může kulturně posouvat dopředu. Nejvíc si u mince cením nápadu a jednoty provedení. Srozumitelný koncept, jasné sdělení. Když je nápad dobře znázorněný, je na něm stále co objevovat.
Často na mincích znázorňujete motivy z českých dějin nebo důležité osobnosti. Jako cizinec si asi musíte témata dobře nastudovat…
Před tím, než jsem do Česka přijel, ani jsem pořádně nevěděl, kde Česká republika je. Znal jsem podle názvu jen Prahu a Karlovy Vary. Dokonce jsem si myslel, že se tu mluví anglicky (směje se). Je pravda, že se nejdřív snažím danému tématu porozumět, naučily mě to hlavně soutěže České národní banky. Díky mincím a medailím jsem se dostal do krásných koutů české historie, za to jsem velmi rád.
Je něco, co vás opravdu zaujalo?
Narazil jsem na obdivuhodné vlastnosti československého národa. Když jsem navrhoval minci k zemské jubilejní výstavě, přečetl jsem si, jak to Čechoslováci v 19. století celé sami zorganizovali. Byl jsem ohromen tím, na jaké úrovni dokázali mezi sebou disciplinovaně spolupracovat a v tak krátké době vytvořit něco světového. Z osobností mě zaujali Tomáš Baťa nebo Otto Wichterle. To jsem pak svým českým kamarádům nadšeně vyprávěl o tom, kdo to byl, že vymyslel kontaktní čočky, někteří z nich to vůbec nevěděli. Další fascinující moment je bitva u Zborova. Nadchly mě soudržnost a odvaha československých legií. Staly se velkou hrozbou i pro ruské impérium. Díky těmto vědo- mostem mám vůči Čechům větší respekt.
Plánujete, že se někdy vrátíte domů, nebo jste už tady definitivně zakořenil?
Dříve jsem se chtěl vrátit, v budoucnu to úplně nevylučuji, ale ještě uvidím. Mám tu už řadu kontaktů
a vazeb, které mi zůstanou do konce života. Už jsem se tu zabydlel a zamiloval jsem se do Česka.
