Když si projíždíte Instagram Shinri Tezuky a vidíte ty nádherné žabky, želvy a jiné sošky, mohli byste si myslet, že všechna tato stvoření jsou výsledkem práce talentovaného skláře. Talentovaný Shinri bezpochyby je – jenže nevyrábí tato umělecká díla ze skla, ale z cukru, a to podle japonské tradice amezaiku, neboli sochařství z cukru.
Kdysi oblíbené pouliční zábavě z období Edo (1603 – 1867) se dnes v Japonsku věnuje pouze hrstka umělců. A nikdo nedosáhl takové dokonalosti jako právě Shinri Tezuka, jehož dílo má blíž k umění než k dětským lízátkům. Má totiž propracovaný tvar jelena ve skoku, pohybující se rybky nebo pulce.
Tezuka je posedlý detaily a stejně odhodlaný jako mistři Takumi, kteří při výrobě vozů Lexus pečlivě kontrolují každičký detail. Složitost jeho práce připomíná panel z ručně broušeného skla Kiriko vsazený do dveří Lexus LS s ornamentem, který dokázal vytvořit jen zručný mistr svého řemesla tak, aby dosáhl požadovaného třpytu.
„Nejsložitější na celé práci je pravděpodobně načasování. Cukr dokonale ztvrdne asi za pět minut, proto musím celkový tvar dokončit velmi rychle,“ vysvětluje Tezuka. Lízátka přitom vyrábí jen za pomoci rukou a malých nůžek. Jedna z věcí, která odlišuje amezaiku od evropských skulptur z cukru je skutečnost, že se nic neodsekává ani nepřidává. Zvířátka se rodí z kousků (Tezuka jim říká vajíčka) cukru o teplotě 90°C, která se vyloupnou z velkého hrnce s rozpuštěným cukrem. Každý kousek připevní na skleněnou trubičku a okamžitě se pustí do práce, na jejímž konci vznikne třeba koi kapr jako živý.
S přesností mozkového chirurga udělá do cukrové koule dva malé zářezy a z nich vyrostou ploutve. Těmi samými nůžkami vyryje jemné linky ploutví. Než se nadějete, celkový tvar ryby je hotov. „Největší zábava je pozorovat první tři nebo čtyři minuty,“ popisuje. Jakmile je celkový tvar a obrysy ploutví a žaber hotový, odloží Tezuka nůžky a bere malou letlampu. Zlehka taví povrch rybky a mění vzhled z matného na průhledný, připomínající blyštivé sklo. Pak přidá oči a ústa a pustí se do pracného dlabání šupin.
Tezuka pracuje s tichým odhodláním s pomocí zaostřeného konce nůžek. Každá strana zabere více než půl hodiny, protože si dává zvlášť záležet nejen na tvaru, ale také odlišné velikosti jednotlivých šupin, aby vše vypadalo zcela přirozeně. Než se vydal na svou cestu lemovanou sladkostmi, vyráběl Tezuka zábavní pyrotechniku pro letní festivaly v celém Japonsku. „Chtěl jsem však dělat něco osobnějšího a myslel jsem si, že amezaiku by mohlo být to pravé,“ říká. Od dětství ho bavilo něco vyrábět, proto mu tato práce přišla zcela samozřejmá.
Nepodařilo se mu nalézt nikoho, kdo by vytvářel křišťálově jasné sošky, proto zcela sám vyvinul svou vlastní metodu. Od roku 2010 se tímto řemeslem živí a v roce 2013 otevřel svůj první obchod a ateliér v tokijské čtvrti Asakusa. Toto místo v historickém centru nyní slouží jako výrobna a skladiště, protože poblíž má nový obchod a další prodejní místo nedaleko telekomunikační věže Tokyo Sky Tree.
Jakmile má Tezuka krásného koi kapra vytvarovaného a vybroušeného, začne s jeho barvením pomocí vybraných potravinářských barev. Nanáší různé odstíny a pro zvýraznění používá stříbrnou a zlatou. Výtvor připomínající sklo se pomalu mění, až připomíná živou rybu. Není škoda takovou nádheru nakonec sníst?
