Magnetem, z jehož vlivu, se nedá odtrhnout, jsou na jihotyrolské náhorní plošině Fanes okolní panoramata Dolomit. „Kdo sem přijde, nechce odejít…,“ potvrzuje na proslulé horské chatě Rifugio Lavarella/Lavarellahütte s úsměvem Gábor Sogorka.

V jeho osobě se prolíná historie společného státu zpřed sta let. Pochází z Maďarska (Uher), od svých jedenadvaceti let pracuje a žije tady na území Itálie, proslul výrobou tradičního českého nápoje-piva a povídá si s námi přirozeně německy. Ale umí i ladínsky. Jazyk původních obyvatel zdejších horských údolí mu totiž v počátcích přišel snazší než italština…
„Jsem tu už osmnáct let a tenhle jihotyrolský styl života mi přesně vyhovuje, možná i proto, že vyznává tradice, podobně jako u nás. Mám tu domov, práci, zábavu i rodinu,“ říká. „A hosty z Česka, Slovenska nebo Maďarska přivítáme vždycky moc rádi.“
Jsme v přírodním parku Fanes-Sennes-Prags a okolní přírodu jako by modeloval mistr hrnčíř v absintovém deliriu. Není divu, že má pevné místo na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Už v roce 1774 se oblast objevila v původní alpské mapě Atlas Tyrolensis jako bezejmenné fantasy místo. Ještě v roce 1898 si stavitelé horských domů zoufali nad tvrdohlavostí zdejších vlastníků půdy, jak dokládají zápisy v kronikách.

Už jen čtrnáct let ale stačili odolávat, než zde vyrostla první malá nocležna Kleinfanesalm. Dnes už se tu v naší boudě vyspí najednou 50 lidí, kteří neřeší společné sprchy, ani počet hvězdiček – těch jim noční obloha nabízí bezpočet v plném jasu.
O horské stavení, které stojí ve výšce 2042 metrů nad hranicí lesa v království svišťů, se starají potomci prvního hostitele Hanspetera Frennera se svým zetěm Gáborem. Od června do října a od prosince do dubna. „V čase koronaviru nebylo moc práce, měli jsme víc času na rodinu, ale i na moji vášeň, vaření piva a experimenty s tím spojené,“ ohlíží se na nedávné časy.

Rád se vydává do okolních kopců, ale nezapomene připomenout, že nejlíp mu je v jeho pivovárku. „Mém nejtajnějším místě tady v horách, tady v suterénu,“ směje se. K vaření piva ho inspirovala lahodná a čerstvá voda z Dolomit. Vybral si recepty piv, které měl rád a začal je dělat po svém. Lehký a tmavý ležák, Furcia Rossa, Murmelbock, Hefeweizen nebo Dolomit Pils, to jsou jeho druhy, které připravuje porůznu podle ročních období. Tak se střídají i jeho chutě. „Ale víno mám taky rád,“ připouští opatrně.
Na západní straně stavení stojí obrovský starý sud, který slouží jako finská sauna. Nepochází však ze Skandinávie, ale „jen“ zezdola ze St. Vigil/San Vigilio di Marebbe a vešlo se do něj kdysi 7239 litrů vína. Teď si tam užije romantické očistné kúry najednou hned šest lidí.

Jen o kousek dál stojí druhý dům Rifugio Fanes. Sem do skutečného srdce Dolomit se dostanete jen pěšky nebo na kole dlouhou lesní cestou, v zimě na skialpech. Což bývá zvláště pro pohodlnější Italy náročnější. Ovšem odměna stojí za to. Výhledy na čarokrásná jezera v čele s Lé Vert (Zeleným), vrcholy Neunerspitze/Cima Nove, Heiligkreuzkofel/Monte Cavallo nebo Lavarellaspitze/Cima Lavarella, kde se učili lézt legendární bratři Günther a Reinhold Messnerové.
„Vyrostli jsme tady. Pak odtud nemůžeme odejít,“ říkají jen domácí. Přestože by jeden řekl, že už jim ty pohledy zevšedněly. Což se ovšem o hostech říct nedá, to proto se natož oni nemohou rozloučit. Jedna poznámka, právě zde touží po doplnění personálu „na práci na jednom z nejkrásnějších míst na zemi.“