Ve sněhem zavátém švýcarském Le Locle se stále pilně pracuje. Hodinářské manufaktury zvučných jmen zde před basilejským veletrhem dokončují poslední úpravy na svých chystaných novinkách, zatímco ty, které představily své kolekce už na lednovém veletrhu luxusu SIHH, započaly dávno výrobu, aby uspokojily hlad poptávky. Jedním ze zdárných příkladů je značka Montblanc, která sídlí v secesní vile z roku 1906 už šestnáct let, tedy od té doby co se rozhodla s produkcí hodinek započít. Její ambice jsou však vysoké a neustále se snaží útočit na dávno rozdané posty v haute horlogerie. Jedním z příkladů jejich preciznosti a snahy konkurovat velkým je i pětisethodinový test kvality – podobný těm probíhajícím u Officine Panera či Jaeger-LeCoultre.
Zatímco v jedné části spodního proskleného atria budovy, které bylo přistavěno před deseti lety, vznikají hodinky postavené na dodávaných strojcích, v té druhé o svou pozornost žádají opravdové a právem žádané lahůdky. Osmero hodinářů, proškoleno tak, aby dokázalo krok za krokem postavit každý ze sedmi manufakturních kalibrů, zde s největší trpělivostí vykonává svou práci pod přísným dohledem. Kompletaci strojků zde však předchází kontrola rozměrů, usazení palet kotvy či lubrikace jednotlivých součástek.
Po sestavení celého strojku, a to ať už šestice předurčených kolekci chronografů Nicolas Rieussec či jediného LL100 náležícího novému modelu TwinFly, dochází ke kalibraci setrvačky, seřizování její přesnosti a následně k celkové kontrole. Ta musí splňovat stejná kritéria, jako ty, které jsou nutné na chronometrický test COSC (ten však tyto hodinky nemohou obdržet, neboť nesplňují jedno z prvních kritérií, totiž přítomnost sekundové ručky na číselníku). Odchylky strojků tak nesmí vykazovat více, nežli stanovených -4 až + 6 sekund za den, přičemž při zapouzdření je tolerováno jít do plusu, a to až do + 10 sekund za den.
Kompletace strojků chronografů kolekce Nicolas Rieussec (MB R100, MB R110, MB R120, MB R200, MB R210 a MR R220) je však daleko náročnější, než se může na první pohled zdát. Je totiž velmi důležité, aby byly disky, z mosazi a oceli, v rovině a nedotýkaly se, protože jich je v hodinkách s kalendáři hned několik. Od sebe pak mají několik málo mikronů.
Kontrola finálního sestaveného stojku pak tedy může začít. Zatímco v přízemních prostorách jsou odchylky sledovány po 24, 48 a 72 hodinách, v prvním patře manufaktury dochází následně k testům náročnějším. Totiž k těm, jejichž průběh zabere více jak 500 hodin.
Dnes už tradiční 500 hodinový test kvality, bez kterého se manufakturně vyráběné hodinky na trh nedostanou, probíhá v pěti různých krocích a je zakončen certifikátem. Kromě zkoušky funkčnosti jicího mechanismu a komplikací jsou hodinky zatěžkávány nárazy, a to se stupňující tendencí. Zatímco ten nejzákladnější odpovídá zatížení 20 G, ten nejrazantnější se nebojí vyšplhat na 1000 G! Dalším stupněm, jenž je aplikován pouze u modelů linie Sport, je simulace pádu hodinek z jednometrové výšky na dřevěnou podlahu, a to formou nárazu při přetížení 5000 G! Po testu šokem následuje opětovná zkouška komplikací, tentokráte však propojená s rotací cyklomatu, který hodinky vystaví všem různým polohám. Kromě testování vodotěsnosti je součástí testu také teplotní šok, kdy jsou hodinky na rychlo zahřáté.
Součástky hodinek, navržených v moderní budově v Le Locle a později finišovaných a sestavených v krásné historické vile stojící od ní necelých sto metrů, vznikají však mimo obě budovy, a to v nedalekých prostorách náležícím koncernu Richemont, kde vznikají také některé díly Officine Panerai či IWC atd. Podobně je tomu i u pouzder, a to jak zlatých, tak ocelových či titanových.
Novinkou letošního roku, jež zmíněnými pětisethodinovými testy kvality musela projít, je Nicolas Rieussec Rising Hours Chronograph. Jedná se o nejmodernější interpretaci už slavného jednotlačítkového chronografu, který nahrazuje ručky sčítačů rotujícími disky. Poklonu prvnímu inkoustovému chronografu z roku 1821 navíc doplňuje hodinový disk doplňující klasickou minutovou ručku. Pod diskem s průřezy, které vytváří arabská čísla, se navíc v 12hodinovém intervalu otáčí dvoubarevný černo-modrý disk. Ten pak značí, zda se jedná o noc či den.
Automatické hodinky v ocelovém pouzdře se dostanou na český trh už v červnu. Jejich cena se bude pohybovat kolem 250 000 Kč, přičemž v růžovém zlatě se vyšplhá na téměř 700 000 Kč. Obě varianty budou k mání v Montblanc koutku v butiku rodinného klenotnictví a hodinářství Altman na Václavském náměstí.
