Při přípravách dalšího hodinářského setkání, tentokráte nad hodinkami Junghans, v restauraci Máneska (proběhne už příští čtvrtek 28. května) jsme narazili také na nového místního rezidenta. Tím je Luděk Seryn, který si steakové útočiště na pražských Vinohradech v poslední době oblíbil – a aby ne, je doslova „co by kamenem dohodil“ od jeho nově otevřeného podkrovního ateliéru. Naskytla se tedy možnost položit mu pár rychlých otázek.

Odstěhoval jste se do Prahy, co si od, pro vás nové lokality, slibujete?

Abych se přiznal, tak celkem dost. V první řadě nejsem tolik omezen časově, odpadá mi totiž dojíždění za zákazníky a zpět. To ale platí i pro zákazníky. Ty mě totiž snadněji najdou a ři výrobě hodinek mohou docházet na více konzultací a zkoušek. Slibuji si tedy daleko lepší kontakt s novými zákazníky.

Jaké jsou vaše vyhlídky do budoucna?

V poslední době jsem se hodně soustředil na tvorbu svého vlastního technického skeletonu s unikátní architekturou. Dalším krokem by mělo být vybavení hodinek rotorem, protože o automaty je kvůli pohodlí stále velký zájem. Co se dalších komplikací týče, tak mam vizi svých hodinek s indikací velkého data a pro jednoho sběratele hodinek připravuji tourbillon. V blízké budoucnosti odhalím také pánskou variantu k modelu Skeleton Lady, s jehož uvedením bude spojené další posezení s médii a sběrateli. V hlavě mám už vymyšlené unikátní spojení, tak snad budou všichni překvapeni a hlavně potěšeni.

A co tuzemské výstavy a plány se nějakých zúčastnit?

Abych pravdu řekl, tak poslední dobou více spoléhám na privátní akce, večírky a prezentace, které jsem měl například s magazínem Top Class v nepolitickém klubu sdružujícím podnikatele, Prague Bussiness Club. V září se ale určitě zúčastním veletrhu hodinek Salon Exceptional Watches, SEW, který proběhne v Moravské galerii v Brně. Budou tam totiž přítomni velcí hráči a hodně přátel, nelze tedy chybět. Zvažuji také pražskou výstavu Hodiny a klenoty na Výstavišti v Holešovicích, kde jsem byl i loni.

Co po vás vlastně zbylo v Mohelnici?

Mohelnici mam samozřejmě v srdci. Stále se do ní s rodinou vracíme, protože přátele a rodinu prostě nelze nahradit. Pokud ale máte na mysli něco z mé tvorby, tak to jsou stolní hodiny ve stylu Salvatora Dalího které jsem dělal se svou švagrovou někdy v roce 2009. Ty jsou v galerii multifunkčního objektu Na Kovárně. Taky nesmím zapomenout na stříbrné Hodinky N/01, tedy mé naprosto první hodinky, tzv. „Lidlovky“, které vznikly v roce 2008 a jsou nyní v soukromé sbírce.