Sociální sítě a jejich vliv

Říká se, že největší změny přicházejí plíživě. Podobný nástup zažily před několika lety i sociální sítě – nenápadně a postupně, až jsme si najednou uvědomili, že jako by začaly žít vlastním životem. Dnes už to nejsme my, kdo má vládu na internetem, je to internet, kdo ovládá náš život. Tvorba webových stránek všemožného účelu je dostupnější než kdy předtím a sociální sítě se staly ideálním médiem propagace byznysu. Ještě před deseti lety počet uživatelů sociálních sítí nepřesahoval tisícové hranice – v současnosti už má podle průzkumů svůj profil alespoň na jedné z nich nadpoloviční většina Čechů. Slovní spojení „závislost na internetu“ se skloňuje stále častěji a nebereme jej na lehkou váhu. Fenoménu, který pomalu vstoupil do našich životů, si ve svých výzkumech začínají všímat i vědci. Závěry, ke kterým dospěli, jsou pozoruhodně znepokojivé.

Facebook a ti druzí

Ještě než začnete číst dál, zapátrejte na chvíli ve svém svědomí a popravdě odpovězte na následující otázku: kdy naposledy jste dnes zkontrolovali svůj profil na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu? Jste při čtení tohoto článku zároveň přihlášeni? Pokud jste odpověděli kladně, pak pravděpodobně patříte mezi ty uživatele, kteří se v nedávném průzkumu přiznali, že tráví „online“ více než dvě hodiny denně. Konzumace i dalších médií (především televize a denního tisku) nám pak dohromady zabere více než osm hodin denně! Přitom právě tato doba je již považována za hraničící se závislostí. Nadměrné užívání sociálních sítí může představovat větší problém, než by se dalo očekávat.

Nonstop online

Je logické, že tak významný prvek v našich životech se musí někde projevit. Důsledky stále se zvyšujícího podílu času stráveného nad chytrým telefonem, počítačem nebo tabletem jsou však bohužel vesměs spíše negativní. Odborníci varují a hromadně poukazují na to, že sociální sítě například ovlivňují míru stresu. Výsledky průzkumu z roku 2012 jasně dokládají, že většina návštěvníků sociálních sítí se po jejich opuštění cítí méně spokojena se sebou samým, pociťují příznaky deprese nebo mají problém s relaxací. Neustálá potřeba být online a sledovat, zda jim náhodou v mezičase něco neuniklo, vede k narůstajícímu neklidu a neschopnosti se uvolnit.

Moje soukromá realita

Sociální sítě mají jednu velkou nevýhodu: odvádějí totiž uživatele od reality a zkreslují jejich pohled na svět. Je dobré si uvědomit, že sociální sítě ve skutečnosti fungují tak, že nám zobrazují především to, co vidět chceme. Není žádným tajemstvím – třebaže se o tom nahlas nemluví – že na facebookové zdi se uživateli přednostně zobrazují příspěvky, které korelují s tím, co sám vyhledává, co již dříve “olajkoval“, co sdílel nebo co se líbí jeho přátelům. Takové příspěvky pak dohromady utvrzují čtenáře v jeho světonázoru a vytvářejí dojem, že svět „tam venku“ je jiný než ve skutečnosti. Jistě jste i vy někdy po shlédnutí facebookových statusů svých přátel či známých získali dojem, že životy ostatních jsou tak nějak lepší, bohatší a zajímavější než ten váš. Že kolem žijí samí spokojení, úspěšní a zamilovaní lidé, kteří vždy a za všech okolností dobře vypadají, cestují po celém světě a vaří ty nejúžasnější pokrmy, jež se vždy a za všech okolností podaří. Jistě není třeba dodávat, že realita je samozřejmě někde jinde…

Psychologové již v minulosti dokázali, že lidé mají tendenci věřit tomu, co potvrzuje jejich názor, a naopak se vyhýbají všemu, co by mohlo toto přesvědčení vyvracet (tento fenomén je znám pod názvem confirmation bias). Snadněji také podléháme zavádějícím a mylným informacím, jsou-li v souladu s tím, co si chceme myslet. Málokdo si ověřuje vše, co na Facebooku přečte. Přitom nepotvrzenými, zkreslenými nebo dokonce falešnými příspěvky se to na sociálních sítích jenom hemží.

Dobrý sluha, ale zlý pán

Co říci závěrem? Sousloví v titulku nad odstavcem přesně vystihuje podstatu současného boomu sociálních sítí. Dokud sloužily čistě ke komunikaci mezi přáteli, skutečně nebylo co jim vytknout – usnadňovaly život a umožňovaly kontakt jinak vzdálených lidí. Dnes už však realita postoupila a sociální sítě začaly tak trochu ovládat naše životy. Než začne být příliš pozdě, měli bychom se pokusit zapracovat na tom, aby se nám závislost na nich vyhnula. Zcela se zbavit počítače je zřejmě nereálné, a dokonce i zbytečné – není třeba hned jít do krajnosti. Začít však můžeme třeba tím, že se budeme vyhýbat nejrůznějším „spouštěčům“, jako jsou zpravodajské servery, internetové hry nebo nesmyslně dlouhé chatování. Můžeme zkusit každý den si stanovit určitý čas „internetového půstu“ a pokusit se mírně omezit dobu strávenou na internetu. Důležité je zůstat nad věcí, nevěřit všemu, co si přečteme a udržovat si zdravý odstup. Pamatujte, že ne vše, co během dne uděláte, uvidíte nebo někde zaslechnete, je potřeba ihned zveřejnit.