Modrý delfín změnil vše… Těmito slovy Tomáš Jetela ukončil svůj poslední pobyt v Praze a vrátil se na Moravu, kde půl roku pracoval na nové sérii obrazů. Nyní se s novými obrazy vrací do Prahy, do obrazů transformoval své zážitky z minulého roku a výstavou Modrý delfín dělá další krok ve své umělecké kariéře. Vystavená díla si pak samozřejmě ponechávají Jetelův nezaměnitelný rukopis-jde tedy stále především o figurativní obrazy, kterými Jetela potvrzuje svoji pověst jednoho z nejlepších a nejzajímavějších mladých současných figurativních malířů. Dílo Tomáše Jetely už má v České republice své četné příznivce, jeho obrazy jsou v mnoha soukromých sbírkách a v minulém roce v říjnu The Chemistry Gallery jeho obrazy úspěšně představila na veletrhu ART.FAIR v Kolíně nad Rýnem.
Výstava Modrý delfín potrvá prostorách The Chemistry Gallery, Bubenská 1, Praha 7. do 18.6.2017.
Tomáš Jetela (1986), vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Michaela Rittsteina.Na české výtvarné scéně je ve své generaci výjimečný už tím, že je důsledným figuralistou. Mezi termíny, které u tohoto malíře hrají zcela zásadní roli, patří slovo výraz. Na jednu stranu se váže k Jetelově neustálé snaze postihnout vnitřní stránku postav prostřednictvím soustředěnosti nebo naopak vyprázdněnosti tváře, kam se společně s akcentem na gesta rukou koncentruje jeho malířská pozornost především. Na druhou stranu zahrnuje osobité expresívní vyjadřování, které tvoří fundament jeho vizuálního sdělení. Tomáš Jetela si totiž během doby vytvořil specifický formální projev založený na svobodné kombinaci malby, kresby a koláže.
Malba propojená s kresebnou linearitou a výstřižky z knih či časopisů je také východiskem jeho současného vizuálního rukopisu. Ten se do značné míry stal nejen spolehlivým Jetelovým identifikačním znamením, ale – jakkoli je jeho způsob práce založen na intuitivnosti – umožňuje mu zároveň kreativně využívat odlišné kvality jednotlivých médií k tomu, aby posílil emotivní stránku obrazů, naznačil nečekaný kontext nebo zdůraznil těžiště svých kompozic. Právě nenápadné, ale ve výsledku o to účinnější spojení hry těla s vrstevnatým způsobem jejího formálního zprostředkování je podstatou zvláštní přitažlivosti výrazné a výrazové malby Tomáše Jetely.
Námětem jeho prací jsou lidé, respektive člověk, neboť se často jedná o solitéry. Přestože jde o postavy, které s autorem nepojí žádná přímá vazba, ze způsobu zobrazování je patrné, že vztah k nim téměř určitě nemá neutrální. Z tohoto pohledu je možné mluvit o jeho malbě také jako o osobní, a při vědomí, že coby předloha mu často slouží světově proslulí umělci, není od věci ani označení osobnostní. To podporuje i Jetelova zvyklost při své práci v náznacích citovat některé ze stylových manýr oblíbených malířů, ať je to Bacon, Goya nebo Schiele.
