Gabriela Dušková je známá svým jedinečným citem pro design, milou povahou, ale především neotřelými nápady. Oživuje interiér nejen látkami, ale také osobitým nábytkem. Však dům je naší vizitkou a péči si zaslouží. Pár otázek nám odpověděla pod zasněženými svahy monumentálních hor, lyžování je přeci jen jejím koníčkem, ačkoli na něj pro svou práci v rodinné společnosti DR interier nemá tolik času.
Kde čerpáte pro svoji práci inspiraci?
Největší inspirací jsou pro mne naši klienti. Snažím se pochopit jejich životní styl, pohled na svět a z toho vycházet při práci s nimi. Samozřejmě ale také musím sledovat aktuální trendy v našem oboru. Každý rok navštěvujeme veletrhy, mezi kterými je pro nás asi nejzajímavější událostí lednový Paris Deco Off. Nádherná akce probíhající ve dvou lokalitách Paříže, kde mám možnost setkat se s kolegy z jiných zemí, s našimi obchodními partnery a načerpat nové podněty, načíst trendy v barevnostech a stylech. Pokud se ale trochu oprostím od té pracovní stránky, pak je největším zdrojem inspirace cestování a poznávání přírody, jiných kultur, lidí a jejich zvyklostí. Tam vždy nacházím něco pro mne nového, něco, co mohu v různých variantách promítnout do své práce.
Dokážete říci, které látky nebo vzory jsou mezi Vašimi klienty nejoblíbenější?
Myslím, že žijeme v době, kdy převládá jednoduchost jak v barevnosti, tak i ve vzorech. Ale naštěstí se mi daří občas klientům vnuknout myšlenku, nápad a oprostit se, alespoň v detailech, od té klasické šedé, béžové a bílé. V poslední době jsou v oblibě naturální motivy, mnohdy ve výrazných barvách. A to nejen na textiliích, ale i na tapetách. Mně osobně dělá radost i to, že stále více klientů nachází cestu k přírodním materiálům, jako je len či hedvábí.
Co je podle Vás při podnikání nejdůležitější?
Jednoznačně dobré a korektní mezilidské vztahy. Na nich podle mne vše stojí a padá. Snažím se obklopovat lidmi, kolegy a obchodními partnery, se kterými si rozumím nejen po profesní, ale i lidské stránce. Nebudu mluvit o čase, kterého musíme věnovat naší práci možná o něco více, než ostatní, protože to je dnes daň za úspěch každého z nás. Proto si cením i toho, že jsme si spolu s manželem vytvořili dobře fungující vztah nejen ve firmě, v níž jsme spolumajiteli, ale i v osobním životě, a že dokážeme i po 30 ti letech společně trávit chvíle volna a stále dokážeme nacházet něco, co nám dává energii do další práce.
Při své práci úzce spolupracujete také s architekty, potkávají se Vaše vize nebo naopak rozchází?
Samozřejmě, že i zde platí to staré známé „ Co člověk, to názor“. Ale myslím nebo lépe řečeno doufám, že po letech v oboru už kolegové vědí, co ode mne mohou očekávat a to samé platí i z mé strany. Nezřídka kdy mi v podstatě již jen „předají“ svého klienta se slovy: „Vy už víte, jak si to představujeme…“ Tenhle projev důvěry je velmi milý a odměňující. Ale asi by byl náš život trochu nudný, kdybychom se všichni shodovali a měli stejný vkus. Někdy se stane, že se můj pohled na projekt liší od představy architektů. Pak vše záleží na komunikaci a snaze z obou stran. Nicméně na prvním místě by měl vždy být klient. Jeho potřeby, představy, názory a přání. Protože on bude ten, kdo bude v interiéru žít a on se musí cítit dobře.
Rodinná firma DR interier sídlí v Průhonicích. Láska k řemeslu se zde dědí z generace na generaci.
Jaký myslíte, že máme jako národ, vztah k bytovému designu? Podceňujeme ho?
Nevím úplně, jak se k tomuhle postavit. Jsem ve své podstatě patriot a tak se nechci pouštět do posuzování či odsuzování. Vezmu to tedy z druhé strany – vztah našeho národa k bytovému designu se lepší. A nemluvím teď o tom, že by si nutně každý měl a mohl najmout bytového architekta. Stačí si třeba jen prolistovat časopis nebo chvíli brouzdat po internetu a jistě se objeví inspirace. Stále více lidí si uvědomuje, že prostředí, ve kterém tráví čas se svými blízkými, by mělo být příjemné, útulné a navozující pohodu. V dnešní uspěchané době je podle mne velmi důležité, aby byl člověk obklopen rodinou, vychutnával si odpočinek a uměl relaxovat.
Když se zrovna nepohybujete ve světě látek a nábytku, jak nejraději relaxujete?
Volného času nemám přebytek a tak se ho snažím pečlivě dělit mezi rodinu, do které nám nedávno přibyl malý vnouček – a k tomu asi, jako žena, nemusím více dodávat, a přátele. Snažím se, si alespoň třikrát týdně zajít zacvičit – je to pro mne po ránu už takový „nakopávací“ rituál. V zimě lyže, v létě kolo – asi jako většina z nás. Ráda si přečtu dobrou knihu (mám ráda životopisné romány a drsné severské detektivky) nebo zajdeme do divadla, kina, na koncert. S manželem rádi cestujeme. A nemusí to být nutně exotické destinace a cesty do teplých krajin – takový šálek ranní kávy v kempu u norského jezera nebo výhled na Beskydy z Lysé hory má také něco do sebe.
Firmu vlastníte společně s manželem, který se specializuje na čalounické služby, jak si tato služba dnes stojí?
Jednoznačně velmi dobře. Nemusím asi říkat, že šikovný řemeslník se dnes o práci bát nemusí. Obzvláště, když se řemeslo dědí z otce na syna a má v rodině svoji tradici. Tak je to i v případě mého manžela Romana. Jeho otec pracoval pro Umělecká řemesla a Dílo a jeho práci můžete dodnes obdivovat na mnoha zámcích a v muzeích. Lásku k řemeslu bylo tedy kde dědit. Dnes se manžel osobně specializuje právě na dobový nábytek. Postupem doby jsme rozšířili činnost také na výrobu atypického nábytku, vybavení restaurací a veřejných prostor vůbec. Zajímavá je práce s architekty, kdy vznikají z hrubého náčrtu „na pivní tácek“ velmi zajímavé projekty. Za vším stojí šikovné ruce, ale také píle a občas i odvaha experimentovat. Za to si svého muže nesmírně vážím nejen jako kolegy, ale především jako člověka, který je skvělý manžel, táta, dědeček… prostě parťák pro život.
Kdybyste měla možnost volby, změnila byste ve svém životě něco?
Ne. Všechno, co se nám v životě přihodí, má svůj důvod. A já ho tak beru. Se všemi prohrami i vítězstvími.
