V posledních dvou letech, kdy se obecně mluví o celosvětové krizi, vyrostla skupina Khypo co do objemu spravovaného majetku o více než 300 %, investovala přitom především do private equity projektů. ,,Naší specializací je řešení problémů,“ říká Miloš Vančura, zakladatel této společnosti. Současná geopolitická situace i energetická krize by podle něj mohly významným způsobem ovlivnit budoucnost ekonomiky Evropy. Pozitivně.

Vaše skupina Khypo zachraňuje krachující projekty a společnosti a transformuje problémy v atraktivní investice. Příležitosti podílet se na nich pak váš business inkubátor vkládá do vlastního fondu kvalifikovaných investorů Czech Capital Fund SICAV. Hypotetická otázka – do čeho byste investoval sto tisíc korun, pokud by to měla být vaše jediná investice?

Sto tisíc je v tomto směru příliš nízká částka, je uplatnitelná jen v retailových investicích, ale ty zase v pozici sázky na jednu kartu nenabízí smysluplné výnosy.

Na jaké hranici tedy vidíte investiční minimum?

Abychom se mohli bavit o seriózní, diverzifikovatelné a plánovatelné investici, měla by mít hodnotu alespoň jednoho milionu korun. To je také legislativně platná hranice pro vstup do fondu kvalifikovaných investorů.

Do čeho byste tedy investoval svůj milion korun?

Vsadil bych na stabilní akcie v oborech nutných pro fungování světa a na fyzická aktiva, jako jsou třeba drahé kovy. Opravdu zanedbatelnou část portfolia bych si držel ve spekulativních oblastech, kam patří třeba kryptoměny.

Jak se podle vás změnil investiční trh v České republice v posledních deseti letech?

Zásadně. Dalo by se říct, že český investiční trh zhruba před oněmi deseti lety vlastně vznikl. Třeba nemovitostní fondy za poslední dekádu zdvacetinásobily svůj kapitál. To je číslo, které mluví samo za sebe. Po krizi kolem roku 2008 česká ekonomika výrazně posílila a z velké skupiny lidí, kteří rychle vydělali na nemovitostech, se stali investoři. Přítomnost nového kapitálu spolu s výhodnou geografickou polohou země výrazně zvýšila business atraktivitu naší republiky pro velké hráče ze zahraničí a do Česka přitekla spousta peněz, které umožnily vznik kultury fondů. Aktuálně se už delší dobu hranice investiční zajímavosti posouvá dál na Východ, postcovidová krize a politická situace v Rusku a na Ukrajině ovšem mohou významně zamíchat kartami.

Jakým způsobem?

Jak covid, tak válka na Ukrajině v konečném důsledku způsobí významné zchudnutí Evropy. Současná energetická krize a inflace zasazují citelné rány globální ekonomice, mění se obecná paradigmata a začínají se objevovat pochybnosti o strategické výhodnosti globalizace. Z Evropy za posledních dvacet let v podstatě zmizely významné výrobní provozy, továrny se přesunuly do Asie, a to nyní začíná být vzhledem k velké vzdálenosti a zároveň odlišnostem v mentalitě a kultuře problém. Evropa začíná pociťovat potřebu mít své zdroje opět pod kontrolou, závislost na dodavatelích z Východu se totiž ukázala být značně problematickou.

Existují na poli investic nějaké trendy?

Aktuálně je v kurzu třeba komoditní burza. Prudký růst hodnoty surovin v posledních dvou letech zvýšil zájem lidí o spekulace, mnozí bez předchozích zkušeností včas vsadili hodně peněz na jednu konkrétní nedostatkovou surovinu a vyplatilo se jim to. Hodně diskutovaným trendem jsou samozřejmě kryptoměny, ale to je sázka na divokou kartu, ačkoliv do technologií směřuje stále víc kapitálu. Pro nejvyspělejší investory je teď zajímavý trh private equity investic, jehož potenciál je v posledních letech obrovský a podle všeho ještě dál poroste.

Vy jste právě do private equity projektů zejména v posledních třech letech významně investovali.

Ano, nyní jich spravujeme devět. Mám rád příběhy a za každou firmou, do níž jsme vstoupili, je těch příběhů spousta. Některé z nich stojí za to zachránit. Ale aby se to povedlo, chce to vyhrnout si rukávy a něco dělat. Private equity nabízí atraktivní výnosy, nejde ale o pasivní investici.

Vnímáte v důsledku pandemické krize nárůst počtu firem, které se vlivem ekonomických problémů dostávají na investiční trh?

Určitě ano, ale hlavní vlna vstupu společností na trh teprve přijde.

Vy jste nicméně v krizi zaznamenali poměrně signifikantní růst.

Za poslední dva roky jsme co do objemu spravovaného majetku vyrostli zhruba trojnásobně. V pandemii jsme nabrali nový kapitál, protože jsme cítili, že teď přišla správná doba maximálně zabrat. Specializací Khypo je řešení problémů a těch jakákoliv krize generuje víc než dost.

Má optimalizace chodu problematických firem nějaká společná pravidla?

Ve všech firmách, které jsme koupili, byla klíčová revize jejich schémat a okamžitá restrukturalizace. V každé firmě, kam vstoupíme, z principu věci chybí peníze. Ty se dají do systému snadno přidat, ale větší problém je se zastaralými systémy – a to nemluvím jen o strojích nebo vybavení. Řada společností, jež posuzujeme pro investici, se dostala do problémů, protože z pohledu personálního vedení a IT technologií zaspaly dobu. Často se to týká rodinných firem, kde je ještě těžší si uvědomit, že důvodem, proč projekt i přes svůj potenciál strádá, je špatný management. Překvapivé množství velkých společností úplně postrádá střední management a jsou vedeny jediným člověkem, který samozřejmě nemůže mít přehled o všech aspektech oboru. Dalším kamenem úrazu bývá chybějící analytická část businessu, která by vyhodnocovala trh a dávala vedení zpětnou vazbu, na co si dávat pozor a kde naopak hledat příležitosti. Ředitelé firem často mají radost, když vidí konkurenci opouštět trh, už je ale nenapadne přemýšlet o tom, co ji k tomu vedlo. Když vám odpadne konkurent, může to znamenat, že zbyde větší díl koláče na vás, ale také to může být signál, že ve vašem oboru docházejí zdroje a je potřeba se včas transformovat.

Na které segmenty se v private equity chcete dál zaměřovat? Kde vidíte budoucnost?

Aktuálně držíme většinu private equity investic ve strojírenství a potravinářství a chceme v tomto směru dál pokračovat. Food industry je životně důležitý segment, který bude vždycky fungovat, je jen potřeba sledovat trendy a vývoj. U strojírenství zase věřím, že se v příštích letech výrobní kapacity začnou vracet z Asie zpět do Evropy – my pak budeme mít náskok.