Je to srdcař. A to doslova. Miluje svoji práci, ve které mimo jiné rozvíjí software pro kardiostimulátory, a stejně miluje také svého velkého koníčka, kterým je létání.

Kdy jste propadl lásce k létání?

Jako kluk jsem chtěl být asi jako každé dítě popelářem nebo prezidentem. Láska k létání přišla o dost později. Hodně jsem létal na služební cesty nebo na dovolené a už jako pasažéra mne fascinovala komplexnost leteckého systému. Je totiž nastaven na takovou úroveň, že jakákoli chyba ho dělá v dlouhodobém měřítku bezpečnější tím, jak se zavádějí nové regule a opatření. I proto je to statisticky nejbezpečnější doprava. Kromě komplexity a náročnosti celého systému mne fascinovala také obrovská svoboda. Letíte, máte výhled, soustředíte se na let a nikdo na vás netroubí ani neporušuje předpisy. Tohle se ve vzduchu neděje. Po několika letech, kdy jsem k tomu měl blízko, se mi tyhle body najednou nějak protnuly a já jsem se loni rozhodl, že do toho konečně půjdu.

Toužíte po tom mít vlastní letadlo?

Já věřím, že každý letec by chtěl mít svoje vlastní letadlo, bohužel do jisté úrovně to není ekonomicky výhodné. K tomu, aby se to vyplatilo, musíte nalétat třeba konkrétně s cesnou okolo sto padesáti letových hodin ročně. Pod tuto úroveň jsou náklady neúměrné ceně, za kterou si letadlo můžete pronajmout.

Kolik stojí provoz takového letadla?

Hodinový provoz dvoumístné cesny stojí asi 4 tisíce korun a čtyřmístné něco přes 5 tisíc. Plus pořizovací náklady, hangárování a různé povinné prohlídky, které jsou definované legislativou. Je fajn mít vlastní letadlo, ale má to výhody i nevýhody. Pronajmout si letadlo od certifikované společnosti nebo nějaké školy je výhodnější, protože máte obrovskou jistotu, že je v pořádku, a zodpovědnost za jeho stav neleží na vašich bedrech. A to ani nemluvím o částce za pojištění. Já osobně zatím rozhodně nemám v plánu si letadlo pořizovat.

Jak funguje zapůjčování letadel? Jde o krátkodobý nebo i dlouhodobý pronájem?

Záleží na tom, od koho si letadlo půjčujete. Já si ho budu půjčovat v začátcích od školy, a to na kratší dobu. Je možné si půjčit letadlo i na delší dobu, ale není to moc efektivní. Zkrátka není ekonomicky výhodné letět do Chorvatska a zpátky, to je lepší letět s komerčními aerolinkami. Ale pro radost si vyrazit po Česku nebo do okolních států je prostě fajn. To je vlastně důvod, proč si licenci na létání děláte.

Je vaším cílem jednou řídit dopravní letadlo?

Pro začátek se chci rozlítat na úrovni, kterou si teď dělám, takže řekněme, že v nějakém střednědobém horizontu bych se chtěl stát velmi dobrým letcem na dospělých letadlech a pak si rozšiřoval licenci. Licence jsou rozčleněny do několika úrovní. U mě je to o tom, že chci létat pro sebe, pro radost nebo pro své přátele, které vezmu na palubu. No a další můj cíl povede k přeorientování se do vyššího létání, ale to ještě dlouhá cesta.

Už jste ve vzduchu zažil pořádný adrenalin?

Létám několikrát do roka do amerického Minneapolisu a nad oceánem bývají velké turbulence. Nebojím se jich, protože vím, co se s letadlem děje, a bývám v klidu. .

Přihodilo se něco během vaší výuky pilotování?

Hned asi na třetí lekci. V rámci letových úloh, které řešíme, se mimo jiné učíme padat s letadlem, respektive rozpoznat a vybírat pády. Není to tak jednoduché, má to svá specifika. Letěli jsme zrovna nad Vlašimí a instruktor mě vůbec nevaroval, převzal při pohodovém letu rovně řízení a pustil to střemhlav dolů. V tu chvíli nevíte, co se děje, jen se vznášíte. Adrenalin to byl ale parádní. Zažil jsem i pár konfliktních situací, kdy mi třeba do vzletové dráhy vletělo letadlo, které nacvičovalo nouzové přiznání. Nebo se jinému letadlu pokazila vysílačka a vletěl mi do takzvaného finále, tedy poslední fáze před přistáváním. Byla to nepříjemná situace, ale dala se řešit.

Která letiště u nás a v zahraničí mají nejlepší úroveň?

Co se týče Česka, je to jednoznačně Praha. Požadavky na komfort pasažérů, infrastrukturu, přistávací dráhy, řízení letového provozu a tak dále jsou na Ruzyni na vysoké úrovni. Co se týče světa, tak hodně zajímavé bylo vidět letiště v Atlantě, kde je jedno z největších a nejrušnějších letišť na světě, jezdí tam několik linek metra i jednotlivé terminály jsou tam daleko od sebe. Z toho, co jsem viděl v Evropě, je hodně zajímavý Frankfurt a případně Amsterodam.

K letadlům patří i hodinky, zhlédl jste se v pilotkách?

Mně se líbí Omega Seamaster, ale beru hodinky jako praktickou záležitost, ne jako fashion doplněk. Proto mám běžné chytré hodinky, které využívám především pro práci, třeba mi skvěle pomáhají řídit pracovní schůzky.

Zažíváte adrenalin i ve vašem zaměstnání? A co vlastně přesně děláte?

Jak létání, tak i práce se pro mne staly určitou srdeční záležitostí, a to doslova. Vývoj softwaru pro oblast kardiologie, kterému se ve společnosti CertiCon věnujeme, je přece nádherná srdeční záležitost. V obou oblastech vidím stejnou linku, kterou je absolutní bezpečnost systému, ve kterém se pohybujeme. Pokud vyvíjíme jakékoliv aplikace, tak jsou bezpečné, co se týče chybovosti, jsou testované, validované. Co se týče létání, tam je to velmi podobné. A protože práce je spíše koníčkem, dělám to, co mě baví. V konečném dopadu má i adrenalin dopad na to, jak vám tluče srdce, což je zase jistý průnik ke kardiostimulátorům.

A abych konečně popsal, čemu se věnuji, tak moje pozice je ředitel divize Medical Solutions v CertiConu a primárně zodpovídám za řízení výrobních a projektových aktivit v oblasti vývoje a verifikačního a validačního testování pro oblast kardiologie. Zaměřujeme se na všechny produkty a projekty s cílem umožnit kardiostimulátorům a dalším implantabilním zařízením fungovat tak, jak fungují. Systém sestává z několika částí, které jsou jednotlivě provázány a umožňují pracovat právě s těmito zařízeními. Začíná to tím, že lékař je schopen sám provést tu nejdůležitější část, tedy nastavit ho a uvést do chodu. Po naprogramování kardiostimulátoru už přicházejí na řadu monitorovací aplikace, které umožňují spoustu funkcí, od vzdáleného přenosu signálu až po ukládání dat o srdečním rytmu pacientů. Portfolio v současné době sestává asi z dvaceti paralelních projektů, na kterých pracuje necelých dvě stě lidí, a vyvíjíme ho pro našeho klíčového zákazníka ze Spojených států, který je světovým lídrem v oblasti vývoje kardiozařízení.

Kterými úspěchy se můžete aktuálně pochlubit?

Představili jsme platformu, která umožní vzdálenou možnost nastavování kardiostimulátorů. Dodnes to bylo tak, že lékař musel být při nastavování v bezprostřední blízkosti pacienta. To už neplatí. Platforma umožňuje vzdálený přenos, takže ten, kdo nastavuje kardiostimulátory, už nemusí být v blízkém okolí pacienta, ale může být třeba v místnosti někde za sklem. Tím se snižuje riziko přenosu infekce z technika na pacienta, což bylo vítáno zvlášť v době výskytu onemocnění Covid 19.

Co se týče dalších dílčích úspěchů, tak jsme se podíleli na vývoji softwaru pro nejmenší kardiostimulátor na světě, který se neimplantuje konvenční metodou, tedy ani do oblasti hrudního koše, ani pod klíční kost, ale je to takzvaný transkatetrální systém, kdy se kardiostimulátor implantuje přes hlavní tepny. Konkrétně tento se zavádí přes stehenní tepnu, kterou se prostrčí trubička.