Ve světle stínů gigantických rafinérií ve městě Džámnagar, rozprostírajícím se v indickém svazovém státě Gudžarát, se rýsuje projekt s vizí překonat klasické hranice zoologických zahrad a rehabilitačních center. Místo zvané Vantara, což v překladu znamená „Hvězda lesa“, je ambiciózním snem 28letého Ananta Ambaniho, nejmladšího syna miliardáře Mukeshe Ambaniho, jehož majetek se odhaduje na 111 miliard dolarů. Anantův projekt nejenže aspiruje stát se největším svého druhu na světě, ale je i živým důkazem možností, které se otevírají při spojení finančních prostředků, lásky k přírodě a technologického pokroku.
Na ploše 3 000 akrů, což je skoro čtyřikrát více než oblast newyorského Central Parku, Vantara poskytuje útočiště pro zneužívaná, zraněná a ohrožená zvířata. Toto centrum, které bylo ještě před třemi desetiletími neúrodnou pustinou, je nyní modelovým příkladem toho, jak může iniciativa jednotlivce přinést radikální změny.
Anant Ambani, v rozhovoru pro CNBC-TV18, zdůraznil svůj osobní závazek k ochraně zvířat: „Pracuji 15 až 16 hodin denně a bez ohledu na vše věnuji 1-1,5 hodiny podpoře zvířat. Vantara je spojením tradičních etických hodnot soucitu a moderního vědeckého a technologického pokroku. Péči o zvířata vidím jako službu božstvu i lidstvu.“
Spolupráce s mezinárodními organizacemi jako je Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) a Světový fond pro přírodu (WWF) dále umocňuje kredibilitu projektu. Zaměstnanci centra, jejichž počet dosahuje 2 100, se starají o rozsáhlé zdravotní a výzkumné zařízení. Nemocnice a přidružené vzdělávací instituce poskytují nejen nezbytnou péči, ale i důležité vzdělávání veřejnosti.
Vantara není jen zoo, je to maják naděje pro ohrožené druhy, vzdělávací centrum a symbol toho, že empatie a inovace mohou jít ruku v ruce. S otevřením tohoto zařízení pro veřejnost jako neziskového podniku se očekává, že se stane nejen místem pro obnovu životních sil zvířat, ale i výchovným střediskem pro ochranu přírody a podporu záchranných misí ohrožených druhů. Anant Ambani a Vantara tak společně ukazují cestu k harmoničtějšímu soužití člověka a přírody.
