Masivní křišťál, který působí téměř beztížně. Kolekce Levitation, kterou sklárna MOSER vytvořila ve spolupráci s francouzským architektem a designérem Maxime d’Angeacem, se stala součástí zážitku na palubě největší plachetnice světa Orient Express Corinthian. Dosud byla dostupná výhradně hostům luxusních plachetnic Orient Express Sailing Yachts, nyní ji MOSER poprvé uvádí do prodeje a otevírá ji zákazníkům a sběratelům po celém světě. Pět typů ručně vyráběných sklenic propojuje geometrickou estetiku art deca s mimořádnou precizností českého sklářského řemesla.

Pro francouzského architekta a designéra Maxime d’Angeaca i sklárnu MOSER je zásadní respekt k řemeslu, ušlechtilým materiálům a detailu. Právě tyto hodnoty tvoří základ jejich spolupráce, v níž se návrh inspirovaný estetikou art deca setkává s téměř 170 lety českého sklářského mistrovství.

„Bez řemeslného mistrovství nedokážeme vytvořit nic. I ten nejlepší nápad na světě je bez lidí, kteří ho dokážou uskutečnit, bezcenný,“ dodává Maxime d’Angeac. Orient Express je pro Maxime d’Angeaca dlouhodobým projektem, který zahrnuje jak novou interpretaci ikonického vlaku, tak svět luxusních plachetnic. Kolekce Levitation se stala součástí
zážitku na palubě plachetnice Orient Express Corinthian a počítá se také s jejím využitím při uvedení legendárního vlaku Orient Express. Propojuje tak dvě podoby cestování, které kladou důraz na design, komfort a prvotřídní řemeslo.

Levitation pracuje s kontrastem masivního křišťálu a vizuální lehkosti. Geometrické linie, promyšlené proporce a precizní brus odkazují k estetice art deca. Ostré broušené plochy zachycují světlo a zvýrazňují tvar sklenic. Důležitou roli hraje také samotný zážitek z používání – váha sklenice v dlani, její tvar a jemný kontakt křišťálu se rty.

Za výsledným designem stojí pět let vývoje a úzká spolupráce Maxime d’Angeaca s mistry sklárny MOSER v Karlových Varech. Společně hledali způsob, jak převést architektonicky čistou vizi do podoby ručně vyráběného křišťálu. Návrhy postupně rozvíjeli a zdokonalovali, přičemž některé z nich posouvaly možnosti tradiční ruční výroby až na jejich hranici.

Každá sklenice vzniká výhradně ručně z bezolovnatého křišťálu. Na huti skláři foukají rozžhavenou sklovinu do ručně vyráběných forem z bukového a hruškového dřeva. Následně se jednotlivých kusů ujímají brusiči, kteří jim propůjčují charakteristický geometrický výraz.

Zvláštní pozornost si žádá nožka sklenice. Pečlivým broušením a postupným ubíráním materiálu získává štíhlý tvar, který sklenici dodává vizuální lehkost a zároveň zajišťuje příjemný úchop. Na povrchu se formují fazety a lesklé plochy, na jejichž hranách se láme světlo a vyniká geometrie brusu.

Náročnost výroby se odráží také v omezeném množství. Ročně vzniká nejvýše 200 kusů od každého typu sklenice a jejich výrobu zvládne jen několik nejzkušenějších mistrů. Výrobní kapacitu tak neurčuje pouze poptávka, ale především čas, soustředění a řemeslné zkušenosti, které nelze uspěchat.