Tiskárně se podařilo svým způsobem oprášit ducha Staré Prahy. Pravda, hudební kulisa valící se z reproduktorů by mohla být trochu vhodnější a komerční pop vytěsněn, nicméně jinak není vlastně co nové restauraci v Jindřišské ulici vytknout. Majitelům se podařilo otevřít velmi příjemný podnik, který nenese, na rozdíl od jiných, sterilní atmosféru koncept pubů. Naopak osobitost zde má zelenou a kvalita plzeňského piva, čepovaného z tanku, nikterak nezaostává. A proč tak zaujala?

Praha se postupně stává stále zajímavější gastronomickou destinací, nicméně po kvalitní tuzemské kuchyni v klasické podobě jako by se zaprášilo. Zapomeneme-li na chvilku na opravdu nejvyšší ligu v podobě La Degustation Boheme Bourgeoise, co vlastně z pražské scény českého zbývá? Svou skvělou pozici si velmi rychle vydobyla moderní rakousko-uherská kuchyně stylu Next Door by Imperial, ale kde je ta ryze česká? Nabízí se na mase založená Kantýna, Loď Pivovar a nově třeba právě Tiskárna.

Hned po otevření vstupních dveří překvapí podobný charakter, jaký známe ze sesterské restaurace Mincovna na Staroměstském náměstí. Snoubení restaurace s pivnicí v přední části navodí skvělou atmosféru, která nikoho nenechá na pochybách, že je v Čechách – což mimochodem potvrdí i mosazné pivní tanky sloužící i jako dekorace. Tu následně vytvářejí i dřevěné tiskařské štočky zdobící stěny rozsáhlého komplexu. Právě sem své obchodná partnery ze zahraničí vezměte – určitě ocení, že nemusí v Praze obcházet italské, francouzské či jiné druhy restaurací, a opravdu si pochutnají.

V hlavní roli je samozřejmě kuchyně, do které lze velmi snadno nahlédnout. A co zde vzniká? Tým kuchařů, v čele s Davidem Kalinou, vdechl nový život dávno zapomenutým interpretacím tradičních českých receptů, které v menu dotváří také jména kuchařek, ze kterých pochází, stejně jako autora a rok jejich vydání . Tak například zastřené vejce Châteleine s artyčoky a parmezánem integroval do knihy Předkrmy, mezikrmy a různá malá jídla v roce 1929 Jan Kettner. Skvělé je i servírování, a to na originálních talířích z karlovarské porcelánky Benedik.

„Do chrumkava opečený chlebík, hríbiky, kapusta – ten dokonalý stret chutí je potrebné zažiť“ nechal se slyšet Mario Gašpar, výhradní dovozce hodinek Schaumburg Watch do České republiky, během naší společné degustace. „Táto polievka ma v mysli vrátila do detstva, za stôl u mojej babičky“ dodával spokojeně nad hříbkovou polévkou s kapustou z Kuchařky rozpočtů a kuchařských předpisů z roku 1933. A aby ne – je vážně skvělá.

Vlajkovou lodí menu pokrmů První republiky je však nadívané jehněčí hrudí inspirované Českou kuchařkou z roku 1883, jenž dotváří žemlová nádivka s bylinkami a listový špenát se smetanou.

Hlavním konkurentem chodu je pak špičkový španělský ptáček z telecí kýty s jemnou ančovičkovou nádivkou a intenzivní omáčkou, který lze najít v Kuchařské knize pro venkovské hospodyně z roku 1909. Co na menu však chybí jsou ikonické tři vejce do skla. Škoda. Tak snad se jich dočkáme v rámci velikonočních specialit. V období předvánočním totiž potěší spíš kapří hranolky. Česká kuchyně vás v Tiskárně opravdu nudit nebude. Doporučujeme.